Gregoriana je mužský pěvecký soubor specializující se na interpretaci středověké duchovní hudby, především gregorianského chorálu.

Svůj patnáctý, u Supraphonu dvanáctý disk věnovala Schola Gregoriana Pragensis předvánoční hudbě; tentokrát nebyl pod projektem podepsán umělecký vedoucí David Eben, ale Hassan El-Dunia. Pod názvem Adventus Domini představuje skladby určené pro roráty, ranní adventní mše k poctě a chvále P. Marie, které byly v českých zemích velmi oblíbené a které byly často zpívány literátskými bratrstvy. Ústřední nápěv Rorate coeli, podle něhož se bohoslužba nazývá, zaznívá jako čtvrtý v pořadí, jednak v chorálu, jednak jako tříhlasý motet. Celkem pětadvacet skladeb je rozčleněno do pěti hlavních tematických dílů a pochází jak z katolických, tak hlavně z reformačních pramenů Čech 15. a 16. století, tedy pozdního středověku a renesance. Různorodé zpěvy jednohlasé a vícehlasé, latinské a české představují vlastně jakousi přehlídku toho nejlepšího a nejzajímavějšího repertoáru, přitom nejde o rekonstrukci rorátů, takže se dokonce vedle sebe objevují stejné liturgické druhy, ale zcela odlišného hudebního charakteru. Výsledkem je mnohostranný plastický obraz adventní hudby. Posluchačsky atraktivní je střídání uvolněných ploch chorálu, rytmicky výrazně a melodicky zřetelně tvarovaných písňových nápěvů, které si lze snadno zapamatovat, a barevných souzvuků vícehlasu. Ačkoli samozřejmě ocením čisté chorální jednohlasé linie, osobně mě více zaujaly písně a hlavně polyfonie; z prvních hlavně ty, které se zpívají podnes, jako třeba Všickni věrní křesťané a Vesele zpívejme, z druhých Radostná ta zpívání, Kyrie In adventu Domini nebo obě Sanctus. Pro zkušené ucho je charakteristický zvuk souboru samozřejmě rozpoznatelný, vždy si u něj vychutnávám vzájemně vyrovnané a sladěné hlasy, některé výraznějšího zabarvení. Evropsky proslulý vokální ansámbl má už dávno vysoko nasazenou laťku a očekávání touto nahrávkou rozhodně splnil. A tak jeho nejnovější CD přináší nejen krásný hudební zážitek, ale také vědomí, že i v dnešní době, která se do minulosti moc neohlíží, navazujeme na naše předky.

Jana Slimáčková-Michálková, Harmonie 01/2012

Schola Gregoriana Pragensis zrekonstruovala adventní rorátní mši

Novým albem Adventus Domini přispěl sbor Schola Gregoriana Pragensis k oslavě blížících se Vánoc. Přináší historické zpěvy, které zněly zejména v 15. a 16. století při příležitosti takzvaných rorátních mší.

Tradice rorátů sahá do doby starší pěti set let a znamená pořádání mší dlouho před rozedněním. V některých místech českého venkova se s touto tradicí lze potkat dodnes. Označení roráty vzešlo z latinského textu vstupního zpěvu Rorate coeli (Rosu dejte nebesa).

Nahrávka sboru vedeného Davidem Ebenem představuje rekonstrukci rorátní mše, jak se rozvíjela od raného středověku až do druhé poloviny 16. století. Vedle gregoriánského chorálu je věnován hlavní prostor typicky českému repertoáru, jednohlasé a především vícehlasé duchovní písni. Ta však odráží i vliv franko-vlámské polyfonie 16. století, jež byla hojně provozována literátskými bratrstvy.

Nahrávka čerpá ze známých rukopisů jako je Kodex Speciálník (kol. r. 1500), Kodex Franus (1505) nebo Graduál český (1584–1606), v nichž se nám dochovalo bohatství tohoto repertoáru. Schola Gregoriana Pragensis natočila album v přirozeném akustickém prostoru klášterní baziliky Navštívení Panny Marie v Milevsku letos v říjnu.

"Nabídka vánočních nahrávek je v mnoha případech poznamenána jistým nevkusem, nespontánním jásáním a falešným sentimentem. Náš projekt chce posluchačům nabídnout jiným způsobem laděnou nahrávku, pro niž čerpáme skladby z českých rukopisů 15. a 16. století. Obsahují velké bohatství vznešené duchovní hudby s poetickými texty," říká člen Scholy a autor projektu Hasan El-Dunia.

U příležitosti vydání alba Adventus Domini připravila Schola Gregoriana Pragensis rozsáhlé turné po českých a moravských chrámech, které pokryje celou adventní dobu. Sbor vystoupí se skladbami z CD také v rámci Adventního koncertu České televize 18. listopadu a na Nový rok v Kapitulním kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě při ekumenické bohoslužbě, přenášené Českou televizí.

Ondřej Bezr, redaktor kulturní rubriky iDNES.cz, 2. prosince 2011

Schola Gregoriana Pragensis - zpěv, Gyosan-ryu Tendai Shomyo - zpěv a tradiční buddhistické liturgické perkuse (štěrbinový buben mokugjó, gongy a činely ňjó-hači, chrastící hůl šakudžó a ozvučné kameny). Produkce: Text: Č, A, N, F. Nahráno: 11/2006, kaple Nejsvětější Trojice bývalého augustiniánského kláštera (nynější Okresní vlastivědné muzeum), Česká Lípa. Vydáno: 2007. TT: 68:31. DDD. 1 CD Sony 82876873042 (Sony BMG).

Nahrávka - vzniklá v návaznosti na zcela mimořádné společné koncertní vystoupení souboru Schola Gregoriana Pragensis a sboru mnichů Gjosan-ryu Tendai Shomyo v pražském kostele sv. Anny dne 14. 11. 2006 - je výjimečně vydařenou manifestací úsilí o zintenzivnění mezináboženského dialogu. Právě to je pro vedoucího Scholy Gregoriany a klíčového iniciátora tohoto nevšedního projektu Davida Ebena "jeden z nejnaléhavějších úkolů dnešní doby".

Také další z iniciátorů takto výjimečného setkání dvou kultur - náš přední odborník na tradiční japonskou kulturu Robin Heřman, zde nenápadně skrytý coby autor brilantního zasvěceného komentáře k japonské složce nahrávky - svou charismatickou činností i praktickým osobním životním postojem (včetně mnohaletého praktikování buddhismu denominace Tendai v proslulém klášteře pod horou Hiei v Kjótu) inspiroval a podnítil nejen toto, ale již i všechna předcházející vzájemná setkání Scholy Gregoriany s mnichy Tendai v Praze i Japonsku.

S nápadem uvést na jediném albu zároveň tradici gregoriánského chorálu s japonským buddhistickým liturgickým zpěvem šómjó se sice lze setkat třebas na CD Devotion - Gregorian Chant Meets Buddhist Chant (Victor VICG-5393), na kterém se v podobné kontrapozici (dokonce včetně paralelního vrstvení v závěrečném Agnus dei-Shichisan) prezentovali italští Cantori Gregoriani a Tendai Shomyo Kenkyukai již v roce 1996. To však nijak nezmenšuje objevnou originalitu dramaturgie a špičkovou interpretační úroveň projektu Davida Ebena a jeho přátel. Ten bezesporu tuto ideu v mnohém překračuje a umocňuje její působivost.

Již v sólovém Šoten Kango no san (track 2) a hned následujícím Alleluia Magnus Dominus (track 3) lze velice názorně vysledovat charakteristické rozdíly v práci s vokální melodickou linií. To je klíčová složka, která v oblasti hudební řeči obě liturgické tradice tak zásadně odlišuje. Na rozdíl od diatonické, dokonale unisonové a čistě vokální linie gregoriánského chorálu či rané polyfonie zpěv šómjó využívá velice flexibilní klouzavou intonaci v pomalých glissandech. Navíc realizovanou značně expresivním témbrem hlasu s náznaky bifóničnosti (se znějícími harmonickými tóny), s prvky heterofonního rozostření při sborovém obsazení, někdy ještě doprovázenou tradičními buddhistickými bicími nástroji.

Hned nato v části Sorai Kada/ Ps. 50. Miserere mei Deus (track 4) máme možnost vyslechnout v sólech a poté ve sborové sazbě i nesmírně působivou vzájemnou kombinaci takovéto klouzavé melodiky se zároveň znějící psalmodií evropskou.

Skvělý kontrast pak přinášejí na CD zařazené evropské archaické vícehlasé skladby jako Conductus Mundus a munditia (track 5) nebo Antiphona Sedit Angelus - versus Crucifixum in carne (track 11). Přesvědčivou pointu alba pak nepochybně tvoří velice kultivované a pečlivě připravené vrstvení obou zpěvních tradic, kdy buddhistickými mnichy psalmodicky recitovaná Lotosová sútra, podtržená navíc údery štěrbinového bubnu mokugjó (doslova "dřevěná ryba"), je zároveň "tonální" prodlevou pro cantio Ave virgo gloriosa (track 10), a kdy glissandovou klouzavou melodiku sólového zpěvu Amida kjó ozvláštňují střídmé, asketicky se navracející vstupy Kyrie IV (track 12).

Sečteno a podtrženo: Originální nosná idea, vynikající dramaturgie alba, špičkové interpretační výkony, skvělá technická kvalita nahrávky, prvotřídní zasvěcené informace v bookletu! Je to tak, Blízké hlasy z dáli jsou takřka neohrozitelným kandidátem na album roku. Všechna čest!

Vlastislav Matoušek, Harmonie 05/2007

Schola Gregoriana Pragensis nevyniká pouze pěvecky brilantní a stylově patřičnou interpretací gregoriánského chorálu a dalších typů nejstarší vokální hudby, její přínos je i ve spojení interpretace s pramenným bádáním. Na jejích dosavadních nahrávkách převažují vlastní edice skladeb z konkrétních pramenů. Snaha o hledání nových kontextů pro chorál scholu mnohokrát zavedla na půdu polyfonie, ale i soudobé hudby. Nyní přichází pražský soubor vedený Davidem Ebenem s něčím zcela novým: liturgické zpěvy západní církve tu pod názvem Blízké hlasy z dáli zní vedle hudby japonské buddhistické tradice. A nejen to, ve čtyřech případech dokonce slyšíme obojí současně. Výsledek je šokující, pozoruhodný i bizarní zároveň. Dostáváme se zde z hudebního kontextu na rovinu ryze spirituální, to však není pro chorál nic nového. Sám Eben ve svém komentáři popisuje celý experiment jako naplnění biblického Spiritus flat ubi vult - Duch vane, kam chce. Sbor japonských buddhistických mnichů Gyosan-ryu Tendai Shomyo zní vzhledem k představám středoevropana nezvykle profesionálně, technicky i intonačně precizně, ovšemže včetně veškerých glissandových a mikrointervalových fines. Uvolněný přednes chorálu podle rytmicky podrobných, avšak časově neexaktních neum dokázal v podání Ebenovy scholy vdechnout tomuto zdánlivě muzeálnímu slohu už před dvěma desetiletími život plný impulsů, kontemplativního vzrušení a prožitků. Interpretačně jde tedy o skvostný počin, dramaturgickou stránku je třeba chápat v současném kontextu častých snah o hledání dříve nemyslitelných souvislostí. Deska rozhodně nehledá společné rysy dvou typů náboženských zpěvů - to by při jejich odlišnosti ani nebylo dobře možné. Je třeba ji navzdory značným požadavkům na posluchačskou otevřenost ocenit jako inspirativní, vědomě manipulativní spojení dvou světů. Spojení duchovní, hudební a rituální.

Jan Špaček, Harmonie 05/2007

Vedle svého autentického záběru, když studuje a provozuje chorální repertoár spjatý s českým prostředím, vyrazí Schola Gregoriana Pragensis občas na nevšední hudební výlet, jímž svou chorálovou image polarizuje či ozvláštňuje. Je to bezpochyby i dobrá pojistka proti rutině a opotřebovanosti, třebaže ne každý crossoverový projekt souboru je nebo bude pro jeho příznivce vždy stejně stravitelný. Platí to i o nahrávce, kterou pražská Schola Gregoriana realizovala se sborem buddhistických mnichů, a hned předesílám, že osobně dávám titulu plné absolutorium. Všelijaké poevropštělé nebo ještě lépe euroamerické umělecké projekce buddhismu a všelijaká meditační hudba, čím mimoevropštější, tím lépe, jsou bezpochyby stále veleatraktivním koncertním i jinak obchodovatelným artiklem, zatím jsem se ale ještě nikdy nesetkala s tak odpovědným přístupem ke zpracování tématu, abych předkládaný produkt mohla vedle prostoduché víry přijmout také skrze zkušenost své kultury. Titul Blízké hlasy z dáli je hudební obdobou halíkovských Prolínání světů, velmi pečlivě připraven a předkládán s oporou o hluboký vhled, empatii, porozumění. Dva světy, které se vyvinuly samostatně a svou ryzostí odolávají vnějším vlivům, si v estetické rovině nabízejí prvky, jimiž si mohou stvrdit vzájemnou toleranci (exaltovaný přednes modlitby, zvuky zvonů, perkusí). Na nahrávce se nicméně skutečně materiálem i prolínají - i když takové prolnutí je vrcholně stylizovaným činem - a David Eben, který se tohoto poslání ujal, odvedl kus práce, pro niž těžko nalézt srovnání. Výstupem je šestnáctidílný cyklus s lichými částmi (s výjimkou první) chorálními a sudými půl napůl buddhistickými nebo kombinovanými. Z hudebního hlediska jsou samozřejmě nejzajímavější ty kombinované - čeští choralisté a japonští mniši v nich zpívají společně, aniž by byli nuceni jakkoliv uhýbat ze svého kulturního úzu. Nejde přitom o jednou nalezený a pak už jen mechanicky uplatňovaný postup, Davidu Ebenovi se podařilo každé ze čtyř "prolnutí" realizovat jiným způsobem. Velmi působivý je track 10, v němž nad ostinatně recitovanou částí ze sútry (Džinriki-bon) zní chorální Ave virgo gloriosa, jako by obě složky přirozeně patřily k sobě. Polarita obou světů se naopak zjevuje v tracku 12 (Amida kjó/Kyrie IV), který působí spíše jako koláž než prokomponovaně. Projekt mi letmo evokoval Officium, v něm ale Jan Garbarek do chorálu Hilliard Ensemblu vstupuje improvizacemi, zatímco tady jsou obě složky uchopeny ve své fixované podobě a prolínání spočívá ve sbližování jejich tónového prostoru, v jejich segmentaci a v posunech vrstvených segmentů v čase. Výsledné pásmo je sestavené proporčně, je formou sui generis, CD koncertem. Choralisté do něho přispívají čistým, rovným tónem a usebraným výrazem, japonští mniši osobitou pěveckou manýrou, jejíž součástí jsou i zvýrazněné alikvotní tóny, a výrazovou vypjatostí. Dovedu si představit, že projekt bude mít i své odpůrce - ani ne tak pro hudební, jako spíše pro ideovou stránku věci, a o to víc si cením Davida Ebena a pražské Scholy, že do toho šli.

Wanda Dobrovská, Harmonie 05/2007

…The music performed by this first-rate ensemble, whose singing is pure and evocative, is above all Bohemian plainchant from the Middle Ages as well as Gregorian chant from the ninth to 11th centuries and occasionally newly discovered works composed between the 13th and 15th centuries.

When one listens to the discs of this very finely tuned ensemble, one is never sure whether these are 10 first-rate musicians focusing on the exceptional delivery of a contemplative and, at times, mesmerizing repertoire or a group of monks praying in the monastery with total and sincere devotion…

In an era in which early-music ensembles flood the market, many competing for the same audience and performing identical repertoires, the Schola Gregoriana Pragensis is a rather unusual ensemble because its rich and beguiling repertoire is not performed by anyone else and because its performance floats magically between the mind and the soul…

Music lovers should not miss the opportunity to savour the performances and make sure to purchase some of their CDs after the concert. This is really once-in-a-life-time opportunity to delve deep into the rich tapestry of Bohemian early ecclesiastical music and reveal musical terrains never before encountered.

Michael Ajzenstadt, The Jerusalem Post, 28. 12. 1998

Tento prvotřídní soubor, jehož zpěv je čistý a probouzí v posluchači představivost, se věnuje především interpretaci českého středověkého jednohlasu, ale také gregoriánského chorálu 9.-11. století a nově objevených skladeb pocházejících ze 13.-15. století. Při poslechu nahrávek tohoto precizně ladícího ansámblu si nejste úplně jistí, zda jde o soubor desíti prvotřídních muzikantů, kteří se zaměřují na výjimečný přednes kontemplativního a zároveň tak fascinujícího repertoáru, nebo zda máte před sebou skupinu mnichů. kteří se ve svém klášteře modlí s plnou a upřímnou zbožností… V době, kdy soubory specialisované na starou hudbu zaplavily trh, mnohé z nich soutěží o přízeň stejného publika a zabývají se totožným repertoárem, Schola Gregoriana Pragensis je poněkud odlišný soubor, neboť jeho bohatým a okouzlujícím repertoárem se zde nezabývá nikdo jiný a vystoupení souboru se magicky vznáší někde mezi myslí a duší. Milovníci hudby by rozhodně neměli propást příležitost vychutnat si vystoupení scholy a určitě si po koncertě zakoupit některé jejich CD. Máte skutečně jedinečnou životní příležitost nechat se vtáhnout hluboko do tkaniva rané české duchovní hudby a objevit hudební krajiny, s nimiž jste se dosud nesetkali.

Michael Ajzenstadt, The Jerusalem Post, December 28, 1998

…David Eben ovládá autentický styl gregoriánského zpěvu, jak se pěstuje zejména ve francouzských klášterech, a dovedl si pro jeho interpretaci vytvořit soubor osmi ukázněných a muzikálních mladých pěvců, schopných splnit bezezbytku jeho záměry. Výsledkem je sugestivní projev, umocněný ještě znamenitým zvukem Tomáše Zikmunda z prostoru baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově a zasvěcenou hudební režií Radka Rejška. V trvalém záznamu tak vychází poprvé závažný soubor skladeb z nejstarší české hudební tvořivosti. To je i podstatný dramaturgický přínos…

Jaroslav Smolka, Hudební rozhledy č.6, 1995

…Kompaktní disk, který jeho tvůrci pojmenovali Čeští světci v nebeském Jeruzalémě (podle vyobrazení na jednom ze středověkých rukopisů, jež posloužilo i jako obal), důstojně konkuruje slavnější nahrávce EMI (Canto gregoriano) - a navíc je vybaven překlady všech latinských textů. Křehké a vznosné nekonečné melodie se do našich časů přenášejí z hlubin středověku a nic neztrácejí na své uklidňující, sebezpytující a relaxační funkci. Hodinka strávená s interpretací gregoriánského chorálu v provedení Scholy Gregoriany Pragensis je nanejvýš příjemná - nejen pro kvality souboru, ale také proto, že většina zpěvů je zasvěcena starým známým světcům z českých dějin: sv. Vojtěchovi, sv. Ludmile, sv. Prokopovi a knížeti Václavovi. Za zmínku také stojí, že český průvodní text je uveden na prvním místě ještě před cizojazyčnými verzemi - obvykle tomu totiž bývá naopak.

Věra Drápelová, MF Dnes, 11. 3. 1995

…Jednotlivé tematické bloky nahrávky se váží k hlavním českým světcům (sv. Vojtěchovi, Václavovi, Ludmile, Prokopovi), kteří jsou také vyobrazeni v iluminaci, velmi vhodně vybrané pro titulní list brožury. Výběr se nesnaží přesně napodobovat průběh hudebního slavení některé konkrétní liturgické příležitosti, je veden více zřetelem k hudebním kvalitám jednotlivých skladeb a k rozmanitosti celku. Díky tomu se posluchač seznámí s formami jednotlivých částí mše i hodinkového officia. Celek je nicméně sestaven s citem pro původní funkci zpěvů - oceníme, že začíná invitatoriem, tedy úvodním zpěvem každodenních hodinkových bohoslužeb - a končí mariánskou antifonou, která bohoslužby každodenně uzavírá… Pěvecké kvality scholy se na nahrávce osvědčují nejenom jako prostý součet kvalit jednotlivých - většinou výborných, profesionálně školených - hlasů, ale především jako sezpívaný a krásně barevný zvukový celek. Jednota Scholy je nejenom zvuková - týká se i cítění frází a lze se domnívat, že i prožití duchovní stránky věci. Výsledkem je diskografický čin, který zachycuje vzácné spojení krásného hudebního materiálu, inspirované dramaturgické erudice a interpretačních kvalit, které často nepotkáváme…

Jana Novotná, Harmonie č. 4, 1995

…David Eben, fils du célebre compositeur Petr Eben, habille les longues monodies d'une chaleur et d'une poésie rares, sans que jamais l'esthétique empruntée ne sombre dans une mievrerie ou une componction de mauvais gout. De son étroite et fructueuse collaboration avec le Chour Grégorien de Paris (cf. le disque rassemblant les deux chours, Toussaint, Requiem. Chant grégorien á Fontfroide, Jade), David Eben a gardé l'approche traditionnelle du grégorien selon les canons de Solesmes. Son ensemble dépasse cependant largement en qualité vocale les productions monastiques françaises: la cohésion de l'ensemble, l'unité de tembre, la parfaite diction (admirable accentuation du latin) et surtout, l'intelligence du texte chanté, font merveille. Il se dégage de ce chant une suavité, une douceur, un rayonnement tout á fait exceptionnels.Jamais lectures cantillées et psalmodies ne nous avaient paru á ce point captivantes (cf. Psaume 44, avec Alleluia entremelé, dans le disque Rosa mystica), jamais mélismes et accents ornementaux n'avaient été exécutés avec autant de ductilité et de souplesse (cf. dans le meme disque, Alleluia, Ave stillans melle), jamais enfin, plain-chant n'avait été habité avec autant d'intériorité mystique et de vivacité lyrique (superbe Salve Regina dans le disque Bohemorum sancti). Ce Plain-chant possede une vie intérieure qui manque trop souvent dans les productions d'un Ensemble Organum, par exemple: loin d'etre uniquement objet de microdissection paléographique, ce répertoire est avant tout oraison musicale, véritable efflorescence des sentiment humains les plus profonds.

Sylvain Gasser, Répertoire, No.2, Decembre 1996

…David Eben, syn slavného skladatele Petra Ebena, odívá dlouhé monodie do vřelosti a vzácné poezie a přitom tato vypůjčená estetika nesklouzne do vyumělkovanosti nebo do nevkusného lkaní. Ze své úzké a plodné spolupráce s Choeur Grégorien de Paris si David Eben zachoval tradiční blízkost ke gregoriánskému zpěvu podle kánonů ze Solesmes. Jeho soubor však vysoce převyšuje svou vokální kvalitou francouzské klášterní produkce: soudržnost souboru, jednota témbru, perfektní dikce (vynikající latinská výslovnost) a hlavně porozumění zpívanému textu - to vše je zkrátka vynikající. Z tohoto zpěvu se linou nevídaná líbeznost, sladkost, zářivost… Nikdy jsme neslyšeli zpívat církevní lekce a žalmy tak uchvacujícím způsobem (viz žalm 44 s prokládaným Alleluja na desce Rosa mystica). Nikdy melismata a ornamentální ozdoby nebyly provedeny s takovým tahem a ohebností (viz na téže desce Alleluja a Ave stillans melle). A konečně nebyl nikdy gregoriánský zpěv pojat s tak duchovním soustředěním a lyrickou životností (vynikající Salve Regina na desce Bohemorum sancti). Tento gregoriánský zpěv má vnitřní život, který příliš často chybí třeba v produkcích souboru Ensemble Organum. Tento repertoár je dalek toho být pouze objektem paleografického věrného přepisu, je skutečným vyzařováním těch nejhlubších lidských citů…

Sylvain Gasser, Répertoire, č.2, prosinec 1996

Reprenant le méme princip que dans son anthologie précédente Bohemorum Sancti - lire le Monde de la Musique No. 202 - la Schola Gregoriana Pragensis a confronté autour du theme marial les sources les plus classiques du chant grégorien (fixées au VIIIe siecle) á des monodies et polyphonies élaborées en Boheme au XIVe siecle , dans la mouvance de la nouvelle piété mariale qui déferle alors sur l'Europe. L'interprétation, tres musicale, observe le délicat équilibre entre l'introversion des chants monastique et la démonstration musicologique de concert: traitée de façon légere, la maîtrise de la ligne (dans le graduel Audi filia par exemple) évolue dans une liberté de trait (Ave Maris stella) qui lui confere une grande originalité. Outre les monodies, la tres belle découverte que constituent les polyphonies tcheques á deux et trois voix nous incite á considérer cet enregistrement en priorité, tant le lyrisme particulier en est servi avec ferveur et simplicité.

Marc Desmet, Monde de la musique, Octobre 1996

…Dramaturgie tohoto projektu je velmi promyšlená a sleduje jak historické kořeny a širší evropský kontext, tak i domácí mariánskou tradici v jejích nejspecifičtějších projevech … jednotlivé hlasy, které občas dostávají příležitost v sólových verších některých skladeb, se ve frázování i barvě společného zpěvu dokonale pojí, rytmus střídání jednotlivých hudebních druhů, hlasových obsazení i skladebných sazeb je veden citem pro hudební logiku. Skladby, vytržené ze svého původního životodárného kontextu, tak našly své místo v celku, který je plně životaschopný. Dá se očekávat, že nadchne jak laické posluchače, tak i nejzasvěcenější zájemce o daný žánr…

Jana Vozková, Harmonie 3/ 1996

Již samotný název nového titulu pražského souboru Schola Gregoriana Pragensis odkazuje na významné tisícileté výročí smrti pražského biskupa sv. Vojtěcha. Svatovojtěšské tematice byla již dříve věnována část CD "Bohemorum sancti", pro kterou soubor nahrál průřez zpěvy officia ke sv. Vojtěchu zaznamenanými v pražských pramenech. Návrat k tomuto světci se však tentokrát děje ve zcela jiném kontextu.

Je pozoruhodné, jakým způsobem je formována struktura celé nahrávky. Jednotlivé chorální zpěvy nejsou vybírány pouze z českých pramenů - jak by bylo možné předpokládat v souvislosti s českým světcem - ale snaží se mapovat a dokumentovat široký záběr svatovojtěšské tradice, která - stejně jako život a působení sv. Vojtěcha - není ani zdaleka spjata pouze s českým prostředím.

Na fakt, že i dnes je možné a potřebné vnímat a udržovat svatovojtěšskou tradici, upozorňují dvě polyfonní a velmi čistě provedené skladby Petra Ebena, které zhudebňují části textů z legendy o sv. Vojtěchu.

V celém tomto širokém kontextu tak vnímám nový titul pražské "Scholy" ve dvou rovinách - v té první jako interpretačně bezchybné a inspirativní předvedení posluchači doposud neznámých liturgických zpěvů (působivé je zejména rozmístění zpěváků v chrámovém prostoru). Ve druhé rovině pak vidím pokus o návrat ke kořenům českého národa, ke kořenům a principům, které jsou dnes možná více, možná méně opomíjeny, které jsou však s životem českého národa neodmyslitelně spjaty. A právě letošní výročí může pomoci tyto kořeny poodhalit a vnímat ve světle rodící se nové české společnosti.

Michal Rataj, Harmonie 5/1997

"Liturgický rok" je v pořadí již páté CD souboru Schola Gregoriana Pragensis, což je počet úctyhodný vzhledem k tomu, že řada nahrávek tohoto souboru, vydávaných nakladatelstvím Supraphon, začala teprve před čtyřmi lety. Soubor zřejmě čerpá i ze své dlouholeté předchozí zkušenosti s liturgickým zpěvem. Samotný projekt tohoto CD pak souvisí s cyklem pořadů na stejné téma, který pro Český rozhlas připravil a během roku 95-96 uvedl vedoucí Scholy David Eben. … Zmapovat na jediném šedesátiminutovém CD celý církevní rok je úkol složitý a jistě je možné řešit jej mnoha různými způsoby. Schola Gregoriana Pragensis zvolila svůj vlastní přístup, opřený o nejstarší vrstvu repertoáru gregoriánského chorálu, technicky dokonale zpívanou podle zásad "semiologické" interpretace, to jest s přihlédnutím k nejstarším bezlinkovým neumovým zápisům. V žádném případě nelze však zredukovat význam této nahrávky na jakousi antologii historické hudby. Ze zpěvů Scholy Gregoriany je cítit promeditovaný prožitek zpívaného textu a jeho významů.

Jemný poukaz na nadčasové a aktuální poselství, obsažené v gregoriánském chorálu, představuje i volba obrazové reprodukce pro sleeve-note. Najdeme zde nikoli snad obraz historický, ale Poslední večeři od Jana Zrzavého.

Jana Vozková, Harmonie 1/1998

Svým novým albem navazuje pražská Schola Gregoriana Pragensis dramaturgicky i "personálně" na své loňské svatovojtěšské CD (Anno Domini 997). Již tam zazněly dvě krátké skladbičky Petra Ebena jakožto určitý symbol nadčasovosti tradice sv. Vojtěcha.

… Při přehlédnutí dosud vydaných alb Scholy Gregoriany je možné sledovat její neustále se zlepšující vzájemnou souhru a vnitřní komunikaci - ať už na úrovni sólisty a sboru, vzájemně se střídajících menších skupin zpěváků, nebo celého souboru v unisonu. Jednotlivé zpěvy se nesou chrámovým prostorem velmi energicky, přitom však plynule a naprosto jistě "kopírují" latinské texty v přirozeně vystavěných gregoriánských formách. Tato "energická plynulost" jakoby přibrala druhý dech v kontextu hudebního myšlení Petra Ebena; velmi jemná unisonová barva souboru - podpořená Ebenovou harmonií - má v sobě jakousi vzletnou tendenci, slova jakoby chtěla být vyslána výš…

Vynikající sóla (viz zejména introitus Přijď, nevěsto má), jednota pěveckého výrazu a sametová barva unisona jsou kvality, které tvoří páteř alba. Rád bych se nechal v budoucnosti překvapit více podobnými hudebními projekty, které možná v dnešní době umožňují pochopit a naslouchat gregoriánskému chorálu hlouběji a v širších souvislostech, než je tomu u samostatných chorálových alb.

Michal Rataj, Harmonie 12/1998

Nejlepší nahrávky klasické hudby, jazzu a world music za rok 1999
V roce 1994 byly u nás poprvé oceněny nejlepší nahrávky v klasické hudbě a jazzu. … Ceny Harmonie se vědomě přihlašují k oceňování typu Gramophone Awards. … Výsledky výročních Cen Harmonie za rok 1999 byly vyhlášeny za účasti novinářů, zástupců gramofonových firem a zástupců sponzora. … V soutěži si vedla velmi dobře firma Supraphon, jež získala kromě vavřínu v kategorii "Nejlepší česká nahrávka klasické hudby" s CD Jiřího Bárty (Reflexe) i díky Schole Gregorianě Pragensis a CD Codex Franus primát v kategorii "Středověk a renesance".

Luboš Stehlík, Harmonie 6/2000

Franusův kancionál 1505-1999
Úsek českých hudebních dějin ohraničený léty 1500 a 1620 byl kdysi nazván dobou literátských bratrstev … a k těm, která známe poměrně nejlépe, patří i bratrstvo při kostele (dnes katedrále) sv. Ducha v Hradci Králové. Právě pro toto bratrstvo dal roku 1505 hradecký měšťan soukeník Jan Franus pořídit kancionál známý dnes pod jeho jménem. … Některé zpěvy Franusova kancionálu již byly nahrány, ale teprve nejnovější nahrávka souboru Schola Gregoriana Pragensis je opravdu "o něm". Až na několik málo výjimek obsahuje skutečně jen zpěvy zapsané ve Franusově kancionálu. Výběr je přitom "zaostřen" tak, aby repertoár kancionálu ukázal v jeho celé šíři a současně vyzdvihl jeho zvláštnosti. … Bylo by předčasné hádat, zda nová nahrávka Scholy Gregoriany Pragensis přispěje k tomu, aby do obecného povědomí pronikl adekvátnější obraz tehdejší hudební situace českých zemí; je však nesporné, že pomůže jedné významné hudební památce povystoupit z edic a analýz do světa živé hudby. A jakkoli napjatě snad Schola Gregoriana Pragensis čeká na reakce kritiky, jedním si může být jistá už teď: soukenický mistr Johannes Franus bude spokojen.

Jan Frei, Harmonie 5/1999

Codex Franus a jeho doba
Nová nahrávka SGP je zatím posledním článkem řady, jíž soubor zpřístupňuje českou chorální tradici a ranou polyfonii, článkem, kterým řada poprvé zasahuje do sféry latinské utrakvistické bohoslužby… Kaple sv. Václava na Zvíkově, kde bylo CD nahráno, je pro zpěv gregoriánského chorálu akusticky takřka ideální; dozvuk vytváří potřebný prostorový dojem, bez kterého zní zpěv a capella příliš suše (zvukomalebný efekt vánočního moteta Unde gaudent - Eya Dei - Nostra iocunda by se asi v sušší akustice ztratil), ale nepřeznívá tak dlouho, aby to škodilo srozumitelnosti zpěvu… Nakupení strofických písní v závěru vánoční části staví interprety před problém jejich rozlišení, s kterým se ovšem snadno vyrovnali - jednotvárnost hrozící při opakování téže melodie je odvrácena jednou střídáním přednesu sólového a sborového, jindy střídáním dvou částí scholy, jednou střídáním hlasově odlišných sólistů. Tam, kde se objeví jediná jednohlasá píseň mezi jinými hudebními druhy, se však interpreti nebáli zazpívat všechny tři strofy bez jakéhokoli ozvláštnění (velikonoční E morte Pater), a to k dobru věci: po důkladném využití všech možností barevné škály (a ta je u SGP díky známé hlasové odlišnosti jejích členů opravdu široká) je to právě "pouhý" sborový jednohlas, co nápěv písně a jeho nenápadnou rafinovanost doslova rozsvítí. Nahrávka překonává i interpretační a dramaturgická úskalí daná faktem, že latinská utrakvistická bohoslužba s oblibou prokládá chorál menzurálními písněmi… SGP patřičného kontrastu dosahuje hlavně přísným respektováním rytmiky písní… Graficky zdařilý booklet obsahuje kromě krátkého, ale hutného komentáře D. Ebena skoro všechny texty s překlady. Provedení celého projektu tak nezůstává nic dlužno jeho významu.

Jan Frei

Nová nahrávka exkluzivního interpreta Supraphonu, mužského vokálního souboru Schola Gregoriana Pragensis, se tentokrát tematicky dotýká samé podstaty křesťanské víry, a sice jejího základního mysteria - kříže. Repertoár, který se k fenoménu váže, pochází z liturgie Svatého týdne - zejména Velkého pátku - a patří k nejstarší vrstvě gregoriánského chorálu. Kříž začali křesťané uctívat v polovině 4. století, součástí liturgie Velkého pátku se obřad uctívání stal ve století devátém.

Ve středověké interpretační praxi byli do liturgie často zapojování i žáci katedrálních či klášterních škol. To se odrazilo i v obsazení nové nahrávky: vedle Scholy Gregoriany Pragensis účinkuje renomovaný chlapecký sbor Boni Pueri. Nahrávka má špičkové dramaturgické (umělecký vedoucí Scholy David Eben je muzikolog a přední specialista na nejstarší stylová období) i interpretační parametry, kontrast stylově sofistikovaných a intonačně dokonale ovládaných mužských a chlapeckých hlasů vnáší do chorální poetiky neobyčejně svěží a přitažlivou atmosféru.

Sph, Harmonie 4/2000

Devotion of the Cross…The singing is wonderful; both the Schola Gregoriana Pragensis and the boys' choir Boni Pueri have a firm, rich tone that should be the envy of any choir, whatever its repertoire. They also demonstrate a clear understanding of the musical-liturgical structure of what they sing, phrasing with great suppleness and sensitivity. The antiphon Ave rex noster (from Paris, B.N. lat 903) demonstrates well what the men's voices are capable of, for example, and is followed to great effect by the silvery but full tone of the boys in the Pueri Hebraeorum from the Graduale Triplex.

When boys and men combine, the effect is magical, as one can hear in their triumphant renditions of Gloria laus and Vexilla regis. Of particular interest is the Czech chant tradition to be heard in the two Good Friday Lamentations, Ursus insidians and Quomodo obscuratum est aurum, from manuscript XV A in the Národní Museum, Prague; and there is also a fine Litany and the antiphon Adoramus te Christe from Benevento, Archivo capitolre 34, which finish the Holy Week and Adoration of the Cross selections respectively. The disc concludes with the beautiful responsory Congregati sunt as a symbolic transition from the Crucifixion to the Resurrection.

This is chant singing of a very high level indeed, and deserves the warmest of recommendations.

Ivan Moody, International Record Review, June 2000

Zpěv je výtečný; jak Schola Gregoriana Pragensis tak chlapecký sbor Boni Pueri mají spolehlivý, bohatý zvuk, jaký by jim mohl závidět každý sbor, ať už se zabývá jakýmkoli repertoárem. Tím, jak zpívají, ukazují také hluboké pochopení vazby hudby na liturgii, frázují s úžasnou ohebností a citlivostí. Například antiphona Ave rex noster (Paříž, B.N. lat 903) dobře ukazující, čeho jsou mužské hlasy schopny, je nesmírně efektně následována stříbřitým ale přitom plným tónem chlapců v Pueri Hebraeorum z Graduale Triplex.

Při spojení chlapeckých a mužských hlasů je dojem magický, jak může každý slyšet v jejich jásavém podání Gloria laus a Vexilla regis. Zvláštní pozornost si zaslouží česká chorální tradice, jak ji můžeme slyšet ve dvou velkopátečních lamentacích Ursus insidians a Quomodo obscuratum est aurum z rukopisu XV A z Národního muzea v Praze; a také krásná litanie a antiphona Adoramus te Christe z Beneventa, Archivo capitolare 34, které postupně uzavírají bloky věnované Svatému týdnu a Uctívání kříže. Disk končí překrásným responsoriem Congregati sunt, symbolickým přechodem od Ukřižování ke Vzkříšení.

Toto je chorál zpívaný na vskutku velmi vysoké úrovni a je hoden toho nejvřelejšího doporučení.

Ivan Moody, International Record Review, červen 2000

…Pravděpodobně se budu až trapně opakovat, zmíním-li, že předností tohoto souboru jsou barevně zajímavé hlasy, schopnost vedoucího Davida Ebena neméně zajímavě je kombinovat a pečlivá práce s textem. Málokdy se setkáme s interprety, kteří by textu tolik vycházeli vstříc. Rozhodně pak není třeba mít obavy z šedě stejných středověkých zpěvů, například rozdíly mezi téměř zoufalým zvoláním Odejmi od nás, Pane, všechny naše nepravosti… a pokornou prosbou Beránku Boží, který snímáš hříchy světa… (č. 5) v rámci jednoho zpěvu jsou více než patrné, u …ze srdce jásá zástup kleriků chrlící písně (č. 11) poznáte zase i přes latinu, že jde o "něco veselého". Výběr "skladeb" je sice pestrý (různé charaktery, formy, nápěvy), ale díky zřetelnému tematickému sjednocení není roztříštěný. Přirozeně vystavěné gradace, oblouky vyvolávají dojem, jako by člověk plul na chvíli klidném, chvíli rozbouřeném moři, každopádně na moři, které je stále v pohybu. Kromě v podstatě dokonalého sezpívání souboru jako celku nelze opět nevyzdvihnout expresivní sólové části v podání Stanislava Předoty (lejch Ó, Maria, matko Božie - č. 9) nebo Mariána Krejčíka (lejch Vanitas vanitatum - č. 18). Hostem alba je mezzosopranistka Petra Noskaiová, která ve třech sólových vstupech nejen ozdobila jinak čistě mužský snímek - nelehké lejchy zvládla znamenitě -, ale výborně též do celé koncepce zapadla. Její hlasové vybavení dovoluje například "zabarvit" mužské hlasy, aniž by z nich vyčnívala (O felicem genitricem / Bohu svému - č. 3). Chcete-li se tedy pokochat českou středověkou hudbou nebo si trochu nabourat své představy o ní, zamyslet se, tento snímek je pro vás jako dělaný. Nudit se u něj rozhodně nebudete.

Dina Šnejdarová, Harmonie 12/2002

Soubor Schola Gregoriana Pragensis již v minulosti ozdobil některé své nahrávky (Rosa mystica, Codex Franus a Ach, homo fragilis) skladbami P. W. de Grudencz. Nalézá v něm ideální repertoár, který nechává vyniknout jeho kvalitám: v tutti vyznívá kontrapunkt s jasnou zřetelností, hlasy sólistů se rozpoznají svou osobitostí. Můžeme vzpomenout vysoký tenor Hasana El-Duni, který má nádhernou barvu v triích Presidiorum a Plaude euge. Vícehlas a chorál na sebe navazují beze zlomu: je to znak velkého umění, které soubor dokáže skrýt za zdáním lehkosti.

Marc Desmet, Le Monde de la Musique, září 2005

Das Konzert „Rosa mystica“ erfreute im Weingartener Kreuzgang viele Zuhörer

Es war nur ein Konzert im spätgotischen Kreuzgang des verwaisten Klosters in Weingarten. Aber als die in kuttenähnliche weiße Leinengewänder gekleideten acht Mitglieder der „Schola Gregoriana Pragensis“ singend durch den Kreuzgangsflügel zum Podium gingen, hätte man sich gerne noch länger der Illusion eines bewohnten klösterlichen Raumes hingegeben.

Die Konzerte sind dort immer etwas Besonderes: Nur bestimmte Musikliteratur eignet sich dafür und kaum etwas so gut wie ein reines Vokalkonzert mit gregorianischer Musik aus dem mittelalterlichen Europa im ersten und böhmischer mittelalterlicher Musik im zweiten Teil.

Mit „Ora pro nobis“ zogen die überwiegend jungen Männer unter der Leitung von David Eben ein, der die Schola 1987 gründete und seither als ihr Leiter auf Tourneen und auf Festivals in aller Welt begleitet. Er singt selbst mit und dirigiert in ausgreifenden, aber präzisen Handbewegungen, die aussehen, als würde er überdimensionale Schleifen zu einem Gewebe verknüpfen.

Die ältesten Mariengesänge wie der beeindruckende Hymnus „Ave maris stella“, das Offertorium „Ave Maria“ oder die Responsorien wechselten sich in ihren komplexen Tonfolgen oder im kristallklaren Unisono mit der hellen Stimme des Vorsängers bei der „Lectio“ aus dem Prophetenbuch des Isaias ab.

Besonders schön zum Abschluss dieses ersten Teils das Antiphon „Salve Regina“, die früheste überhaupt erhaltene Melodie zu diesem Marienlob, das sich in sehr tiefen Tönen wunderbar ruhig und konzentriert entwickelte.

Mit einer kleinen Moderation leitete David Eben zum zweiten Teil des Konzerts über – es folgten Mariengesänge aus böhmischen Quellen des 14. und 15. Jahrhunderts, die vor allem in den einzelnen Motetten und Cantiones sehr viel bewegter, schneller und fröhlicher wirkten. Dies ist im ausgehenden Mittelalter durch die gegenseitigen Einflüsse der höfischen Musik auf die Sakralmusik erklärbar, während die „Officium“-Gesänge, die in die Liturgie eingebettet waren, dagegen noch fast frühmittelalterlich anmuteten.

Ein kurzweiliges Vergnügen

Ganz wunderschön „Prelustri elucencia“ von Petrus Wilhelmi de Grudencz, mit den wie im Echo ineinander verschränkten Stimmen. Aber auch die übrigen kürzeren Cantiones zeigten die hohe Stimmkunst des Ensembles, von denen jedes einzelne Mitglied über eine individuelle Solistenstimme verfügt und daher in der Lage ist, den Vorsänger zu geben oder wie in der Lectio allein zu singen.

Daher war dieser musikalische Bilderbogen der Sakralmusik des Mittelalters auch ein kurzweiliges Vergnügen – mal besinnlich und meditativ, mal heiter, mal von äußerster Strenge, Klarheit und Ordnung. Immer aber überwog die Reinheit der Artikulation und Modulation der Stimmen.

Und somit hatten sogar die Glocken der Basilika keine Chance gegen das strahlende Marienlob zum Schluss – das „Ave Regina celorum“ in seinem vollen dunklen Ton, vor dem die helleren Stimmen der Schola perfekt abgestuft aufleuchteten. Als Zugabe für den begeisterten Applaus sang die Schola noch eine dreistimmige französischen Marienmotette aus dem 13. Jahrhundert in einem sich gleichsam wiegenden Rhythmus.

Dorothee L. Schaefer, Schwäbische Zeitung Online

Dachau - Jedes Konzert ist eine Zeitreise. Die Schola Gregoriana Pragensis gab im zweiten Schlosskonzert des Winters einen Einblick in die Frühe Neuzeit - die Zeit der großen kirchlichen Richtungskämpfe.
Endlich lächelten David Eben und seine sieben Sänger. Das Dachauer Publikum überschüttete die Schola Gregoriana Pragensis und ihren Leiter mit warmen Beifall. Davor lag eine Stunde Konzentration, Perfektion und Schönheit.

Die Prager Musiker hatten sich den Rahmen einer Rorate-Messe vorgegeben - einer Votivmesse zu Ehren Marias, die in der Adventszeit vor Sonnenaufgang begangen wird. In manchen katholischen Gegenden sogar täglich, bis weit in die zweite Hälfe des vorigen Jahrhunderts hinein. Eben und seine Mannen hatten sich indes nicht der traditionellen katholischen Liturgie bedient, sondern interpretierten Gesänge und Texte aus der Epoche der Glaubenskämpfe, die in ihrer Heimat mit besonderer Vehemenz zwischen dem 15 . und 17. Jahrhundert ausgetragen worden waren - von der Verbrennung des tschechischen Reformators Jan Hus (1369 - 1415) bis zum Dreißigjährigen Krieg, der durch den Prager Fenstersturz im Jahre 1618 ausgelöst wurde. In diesem Spannungsfeld bewegten sich die böhmisch-tschechischen Kirchengemeinden. Tschechisch wurde zur Sprache der Reformation.

Deswegen sang die Schola viel in ihrer Muttersprache, angefangen bei der Antiphon, dem Wechselgesang zwischen Kantor und Chor vor dem Introitus. Es folgte eine Demonstration der Möglichkeiten ein- und mehrstimmigen Gesangs: Das Rorate entfaltete sich zu einem filigranen Geflecht, bei dem die Grundmelodie von bis zu vier Stimmen umspielt und überlagert wird. Das Auf und Ab der Melodien trägt manche im Auditorium hinweg, einige Augen sind geschlossen, alles ist Klang. Immer wieder bezog das Konzert eine eigentümliche Dynamik aus dem Wechselspiel zwischen komplexer gregorianischer Polyphonie und den frühen einfachen Kirchenliedern. Höhepunkte waren das von drei Sängern dreistimmig vorgetragene Kyrie und das Graduale, das sich zu fünf Gesangslinien auffächerte mit dem jubelnden Tenor Hasan El-Dunia an der Spitze.

In solchen Stücken scheint die Freude an den Möglichkeiten der Musik deren liturgischen Ursprung weit hinter sich gelassen zu haben - die Kunst wird zu ihrem eigenen und einzigen Zweck. Man kann sie bestaunen und genießen, wie sonst nur die Schöpfung selber. Vermutlich verlassen die Prager bei ihren Interpretationen hin und wieder den Boden historischer Überlieferung - den Zuhörern mag das gleichgültig sein: Sie werden Zeugen eines zeitgenössischen Kunstwerks. Und damit sich dieses nicht in der kalten Winterluft verflüchtigte, bot Bariton Marek Ulc die Werke des Ensembles auf Silberscheiben feil - entspannt lächelnd übrigens. Auf der CD „Adventus Domini“ kann man das Konzert nacherleben. Nicht nur zu Weihnachten. (kra)

Adventus Domini - Dachau 3. 12. 2012

Neváhám říci, že jedno ze skutečných duchovních ohnisek dvoutýdenních Svatováclavských slavností bylo zažehnuto úterním koncertem v kostele sv. Martina ve zdi… Tentokrát v kněžišti stanul … David Eben, aby spolu se svou "sedmičkou" … ukázal, kde tkví kořeny křesťanské hudební spirituality… Gregoriánský zpěv u nás má (spíš měl) svou tradici, ale při poslechu Ebenových choralistů vysvitne, že teď je to právě ono. Obligátní téma z dějin hudby najednou zazáří - nehledě na latinu - jako živoucí a dokonce naléhavá výpověď. Zdánlivě prostý zpěv je náhle plný obsahu, a to díky historické poučenosti, intonační jistotě a hlavně výrazové přesvědčivosti souboru. Vskutku pěkná a názorná ukázka, jak hledat skrytý význam v hudbě…

Julius Hůlek, Lidové noviny, 29. září 1994

Na svátek všech Václavů, 28. září, skončil v Praze Mezinárodní festival duchovní hudby Svatováclavské slavnosti… Pořadatelé dobře odhadli vzájemnou vazbu prostředí s typem hudby; jednotlivým prostorám odpovídal i zájem publika, snad až na jediný případ, kdy na vystoupení nazvané Antica e Moderna souboru Schola Gregoriana Pragensis přišlo ke Klimentovi tolik zájemců, že totálně zaplnili celý kostel a ještě jich část zůstala venku. Gregoriánský chorál v podání Scholy vedené Davidem Ebenem přitahuje dnes málem magicky: v pojetí pečlivě studovaném a interpretačně neobyčejně životném se tato prastará duchovní hudba, přednášená osmi mužskými hlasy, zcela vážně uchází o přízeň mladého diváka vedle tvrdého komerčního "soundu" popu i vedle záplavy lacinějších výtvorů meditativní new age šitých dle jednoho vzoru. V druhé polovině koncertu zazněla i kompozice Davidova otce Petra Ebena Liturgické zpěvy. Inspirace gregoriánským chorálem spolu s melodickými a rytmickými prvky blízkými dnešnímu hudebnímu osvětí, opět v provedení Scholy s autorem u varhan, vzbudila nadšení a znamenala jeden z největších úspěchů festivalu…

Olga Jelínková, Denní Telegraf, Praha, 30. září 1995

…Ačkoliv byl gregoriánský chorál po staletí jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů evropské hudby, zdálo se ještě nedávno, že tato velmi stará jednohlasá vokální forma pomalu vymírá. Ale stal se zázrak. Gramofonová firma EMI vydala před několika lety nahrávky (ještě ke všemu dvacet let staré) skupiny španělských mnichů, kteří naráz vstoupili do hudebních dějin: "Coro de mojes del Monasterio Benedictino de Santo Domingo de Silos." … Mladí lidé mají rádi středověkou mystiku, jakou například již řadu let připravuje skupina Sequentia nebo módnější skladatelé typu Pärta, Góreckého a Jiráska. Nepříliš daleko stojí i gregoriánský chorál, který má navíc stále i náboženskou funkci. V malé belgické pohraniční vesničce Watou, kde bys kamenem do Francie dohodil, mají světovou raritu, Mezinárodní festival gregoriánského chorálu. Festival se pořádá tříročně, tento rok byl již 6. ročník a účast byla opravdu skvělá, nejen co se týká sborů, v tomto druhu hudby se jim říká schola, ale i specialistů. Ti se sešli ve Watou v hojném počtu, ať už přijeli z Paříže, Berlína, Vídně, Bologni, Budapešti či Hiroshimy.

Kdo patřil k festivalovým vrcholům? Určitě Schola Gregoriana Pragensis. Tato počtem malá schola se pod odborným vedením Davida Ebena propracovává k vůdčím skupinám gregoriánského chorálu vůbec; jejich nová kompaktní deska to jen potvrzuje. David Eben studoval v Paříži u Choeur Grégorien de Paris. … O festival ve Watou byl skutečně velký zájem nejen ze strany interpretů, ale i posluchačů. Slavnostní mši přenášela eurovize do osmi zemí a festivalu se zúčastnilo 10 000 posluchačů. Účast na festivalu mohu příznivcům gregoriánského chorálu jen doporučit, jen si musejí opět tři roky počkat.

Mirek Černý, Harmonie 7/1997

S mimořádným úspěchem a zájmem publika se setkal v Izraeli český soubor Schola Gregoriana Pragensis… Po prvním zcela vyprodaném koncertě vysílala televize pořad s uměleckým vedoucím skupiny Davidem Ebenem… Již před příjezdem hudebníků na koncerty upozornily všechny hlavní izraelské deníky a první program televize i rozhlas. Původně bylo plánováno sedm vystoupení, ale pro velký zájem publika bude turné ukončeno mimořádným koncertem opět v Jaffě. V sobotu soubor předvede program nazvaný "Čestí světci v nebeském Jeruzalémě" na jeruzalémské Olivové hoře.

sva pz xdv, České noviny - Tel Aviv / Praha 6. ledna 1999 (ČTK)

Řada koncertů věnovaných staré hudbě měla na letošním Pražském jaru podobu programově rozmanitou. … Na koncertě ve středu 26. května kostel zažil svůj velkolepý den. Zdálo se, že se již dopředu naladil na tu pravou vlnu - na devět mužských hlasů Scholy Gregoriany Pragensis, jejichž zpěv se toho večera nesl tak, jako zde nikdy předtím. Druhým zážitkem koncertu byl jeho program - premiérové uvedení repertoáru dochovaného v jediném pramenu z počátku 16. století, královéhradeckém Franusově kancionálu. U repertoáru souboru Davida Ebena jsme zvyklí na převahu jednohlasého gregoriánského chorálu. V případě pražskojarního koncertu se však jednalo o příjemně pestrou směsici jednohlasých zpěvů, samostatných či kombinovaných duchovních písní a mnohdy velice "moderních" vícehlasých kompozic. Ojedinělou se nestala pouze akustika koncertní síně, ale také atmosféra koncertu - naladění publika, které naslouchalo jako u vytržení, ticho, v němž snad bylo slyšet polknutí posluchače na druhé straně kostela a v neposlední řadě pak nadšený potlesk, který donutil zpěváky ke třem přídavkům a naopak naprosto nezvykle nedovolil jedinému posluchači utéci předčasně do šatny a domů. Přestože jsou za vrcholy festivalu považovány mohutné orchestrální koncerty a virtuózní recitály houslových hvězd, koncert Scholy Gregoriany Pragensis působil svojí hloubkou, profesionalitou podání a atmosférou neméně vrcholně.

Lucie Chvátilová, Harmonie 8/1999

…Quite another dimension came through when the choir Schola Gregoriana Pragensis, lead by David Eben, son of the composer Petr Eben, performed Vesperae de beate Maria Virgine in Oslo Cathedral Monday. The Gregorian prayer was in its simpleness and with its interaction between words and music endlessly beautiful. The choir, which has done this liturgical music to its medium of expression, lifted and gave it also a glimpse of a tradition that with us belonged in a time when the main church of the town was called St. Hallvard and stood quite another place than today's Cathedral.

Idar Karevold, Aftenposten, Oslo, March 2003

Zcela jiná dimenze se objevila, když soubor Schola Gregoriana Pragensis, vedený Davidem Ebenem, synem skladatele Petra Ebena, v pondělí provedl Vesperae de beate Maria Virgine v katedrále v Oslo. Gregoriánská modlitba byla vzájemným působením mezi slovy a hudbou ve své prostotě nekonečně krásná. Soubor, který učinil z této liturgické hudby prostředek ke svému vyjádření, ji pozvedl a rovněž obdařil zábleskem tradice, ke které jsme přináleželi v době, kdy hlavní chrám města byl zasvěcen Sv. Hallvardu a stál na docela jiném místě než dnešní katedrála.

Idar Karevold, Aftenposten, Oslo, březen 2003

Golden and pure colours of sound from late Middel Ages filled the archways of Gamle Aker church during the concert with Schola Gregoriana Pragensis. The theme of this year's church music festival is the music of the Middle Age and with one of the world's leading ensembles within gregorianism placed under the almost 900 years old basilica, the framework was optimal. The octet, lead by David Eben, diminished the leap in time with its tender and sober performance. This is godgiven music, which is to be performed gently, without embroidering. Both the unanimity and sound was lifted by the male voices with effortless ease and with great self-confidence…

Lars O. Flydal, Vart Land, Oslo, March 2003

Zlaté a čisté barvy zvuku pozdního středověku naplnily klenby kostela Gamle Aker při koncertě Scholy Gregoriany Pragensis. Koncertem jednoho z předních světových souborů gregoriánského chorálu v téměř 900-leté bazilice bylo optimálně naplněno téma letošního festivalu duchovní hudby - hudba středověku. Oktet vedený Davidem Ebenem nás přenesl přes časovou propast svým citlivým a rozvážným výkonem. Je to hudba od Boha, kterou je třeba provádět jemně, bez přikrašlování. Obojí - jednotnost i zvuk - bylo mužskými hlasy předneseno s nenuceným klidem a s velikou sebedůvěrou.

Lars O. Flydal, Vart Land, Oslo, březen 2003

En prélude de sa vingtième édition, vendredi soir en l'abbatiale Saint-Trophime d'Eschau, le festival Voix et Route Romane proposait la confrontation de deux ensembles que tout oppose. Un bonheur de pureté.

La venue de la Schola Gregoriana Pragensis constitue un événement en soi pour les passionnés de plain-chant, et le programme - une dévotion mariale à travers les siècles - s'articule autour des psaumes, antiennes et répons consacrés à la vierge Marie, chantés par une huitaine de tchèques dirigés par David Eben, dont le savoir-faire a été maintes fois récompensé par la presse spécialisée.

Anonymes et élus locaux, en foule compacte dans ce haut lieu roman du Xème siècle, s'imprègnent en silence de la monodie parfaitement ajustée, des solos veloutés des responsoriaux, des lectures hypnotiques, du phrasé ondulant. Le geste de David Eben accompagne visuellement l'élasticité musicale, les bras extraordinairement fluides traçant des volutes.

Tout en nuance dans la continuité, la Schola consacre sa première partie, très statique, au répertoire le plus ancien et enchaîne avec des morceaux issus des sources tchèques des XIVe et XVe siècles. Cette présentation didactique met ainsi en lumière l'apparition d'un rythme balbutiant, voire syncopé, et cède à la polyphonie, dans les pièces à deux voix de Petrus Wilhelmi de Grudencz ; l'Ave Regina cælorum conclusif, à trois voix, s'ouvrant sur la suite du festival.

Gracieuse collision

Voix et Route Romane a titré son édition Cum Jubilo - avec joie : l'injonction synthétique, en décalage avec l'austérité rigoriste grégorienne, résonne avec justesse lors des interventions de l'ensemble féminin Plurielles glissées dans le programme. De la couleur des tenues à leur nombre - elles sont une bonne vingtaine --, en passant par l'écriture polyphonique, le choix de pièces contemporaines ou le positionnement en cercle pour chanter, tout concourt à provoquer une gracieuse collision, qui n'entame guère le recueillement.

Le magnifique travail de Jean-Philippe Billmann porte des fruits juteux, en témoignent deux pièces d'une redoutable difficulté rythmique. Dans Tota pulchra es de Duruflé, les voix s'apostrophent de manière rapprochée, jaillissant comme l'eau d'une fontaine, alors qu'elles s'entrechoquent dans l'Ave Maria du canadien McIntyre pour créer un hoquet sur la voyelle A. Les oeuvres de Kodaly et celles des contemporains Busto et Kostainen, plus vaporeuses, font accéder l'auditoire à des voies célestes.

Les deux ensembles invités partageant désir spirituel et exigence de pureté dans l'interprétation, on regretterait presque, au terme de cette forte rencontre, de ne pas les voir musicalement réunis.

© Dna, Mercredi le 05 Septembre 2012

Le festival Voix et Route Romane a fait étape, il y a peu, à l'abbatiale St-Trophime d'Eschau, le temps d'un concert d'exception.

Il était difficile de trouver une place au sein de l'abbaye St- Trophime d'Eschau qui accueillait récemment la Schola Grégoriana Pragensis et l'ensemble vocal féminin Plurielles, dirigés respectivement par Denis Eben et Jean-Philippe Billmann. Ils étaient réunis pour une soirée pleine émotion.

Leur concert à Eschau était la première étape d'un itinéraire de musique médiévale et de découverte du patrimoine roman alsacien propre à ce festival 2012 porté par l'association Arts et Lumières en Alsace. Depuis 20 ans, cet événement propose en cette période de l'année un voyage autour de la musique ancienne et des plus beaux édifices qui jalonnent la route romane d'Alsace.

La Schola Gregoriana de Prague, composée de huit chanteurs, se produit en République Tchèque mais également dans toute l'Europe. Ce groupe affectionne tout particulièrement la musique ancienne, notamment le répertoire grégorien des IXe, Xe et XIe siècles.

Ce chant sacré puise ses origines au coeur du Moyen Âge. L'ensemble vocal Plurielles de Strasbourg est un choeur de 26 chanteuses au répertoire multiculturel, qui aime la diversité et l'association entre musique et culture mais toujours dans la plus grande exigence. Un mélange des genres ? Pas tout à fait car cette édition 2012 du festival intitulée « Cum Jubilo » porte bien son nom. On pouvait parler d'une grande joie émotionnelle en écoutant ces voix merveilleuses qui semblaient mettre en communication l'homme et le céleste.

Le programme « Rosa mystica » de La Schola a mis en relief la dévotion mariale à travers les siècles en interprétant des hymnes, psaumes dont les mélodies exigent des qualités vocales subtiles. Le répertoire débutait par le « vieux fonds » grégorien pour terminer sur des chants du XIVe siècle.

Les chanteuses de l'ensemble Plurielles introduisait ponctuellement d'étonnantes scissions de style en écho au « plain-chant » médiéval en interprétant des pièces de compositeurs contemporains qui ont su traduire avec bonheur le répertoire grégorien dans le langage d'aujourd'hui. Un moment de communion totale et un état de grâce pour un public venu nombreux s'imprégner d'émotion et de paix. Une soirée magique pour un auditoire pris sous le charme de voix superbes et d'un cadre idéal.

Le festival Voix et Route Romane continue son chemin et propose d'autres temps forts dont les prochains se dérouleront vendredi 7 septembre à Rosheim et samedi 8 septembre à Gueberschwihr.

2012, M. Ey, www.voix-romane.com

Einen krönenderen Abschluss für die Bursfelder Sommerkonzerte hätte sich der Mündener Kulturring wohl kaum wählen können: Mit der Schola Gregoriana Pragensis erwartete das Publikum einer der besten Interpreten des gregorianischen Chorals in ganz Europa. Unter der Leitung von David Eben präsentierten die Sänger kirchengesänge aus dem Paris des 13. Jahrhunderts – und taten dies mit unnachahmlicher Tiefe und Ruhe. Sanft und ohne unnötige Schnörkel wussten die Sänger die Klarheit und Transparenz der monodischen Eingangs-Conducti zu schätzen.Intensiv und durchdringend erschallte auch das musikalische Repertoire der Marienmesse, ohne dabei jemals eruptiv, oder gar aufdringlich zu werden.

Ganz im Gegenteil: Gerade die Lesungen aus dem Evangelium überzeugten durch ihre gestochen scharfe, strenge Schönheit und ihre fast schon asketische Nüchternheit. Frei von subjektiver Harmonik
malten die Sänger das Wort Gottes nach und ließen dabei besonders durch ihre klare, lateinische Diktion eine leben-dige Wechselwirkung zwischen Wort und Musik entstehen.

Besonders in den Solo-Passagen entfalteten die gesungenen Gebete ihre volle meditative Kraft. Einstimmigkeit, archaische Melodik und freie Rhythmik verliehen der uralten Gesangsform nicht nur eine reinigend-kontemplative Natur, sondern auch eine fast schon hypnotische Wirkung, die das spirituelle Urempfinden der Zuhörer mit Hingabe kitzelte. Mit großem Verständnis der musikalisch-liturgischen Struktur entlockte der Chor den Bibelpassagen evokative Klänge voller Geschmeidigkeit und Empfindsamkeit.

Es war genau diese Poesie der Einfachheit, die es dem Ensemble erlaubte, zwar atmosphärische und sinnträchtige Melodien zu entwerfen, sich dabei aber deutlich von der Gregorianik des verklärten New Age Mystizismus abzusetzen. Die Schola Gregoriana Pragensis präsentierte eben keine Musik aus anderen Sphären, sondern Musik, die nicht zuletzt durch ihre intime Nähe von Menschlichkeit und friedvoller Geborgenheit erzählte.

Kritiky z Lamspringe (PDF)

Nemusíme všichni přesně ctít všechny předvánoční a vánoční tradice a dodržovat pravidla, která z nich v průběhu staletí vykrystalizovala, advent a následné svátky narození Ježíška většinu z nás ale osloví. Sháníme dárky pro své blízké, uklízíme, pečeme, vaříme… A do toho soubor Schola Gregoriana Pragensis přichází s albem, které s touhle dobou dokonale ladí. CD s názvem Adventus Domini obsahuje zpěvy provozované během adventu v rámci takzvané rorátní mariánské mše. Zajímavé a na poslech krásné…

Dramaturgii projektu vytvořil člen souboru Hasan El-Dunia, my si o nové nahrávce povídáme s vedoucím vynikajícího a světoznámého tělesa Schola Gregoriana Pragensis Davidem Ebenem.

Je vaše nová nahrávka přesnou rekonstrukcí rorátní bohoslužby?

Rekonstrukce v pravém smyslu slova to není; drželi jsme se sice základní strukrury mešní liturgie, naší hlavní snahou bylo spíše představit bohatství hudební tradice, která v souvislosti s roráty vznikla. Tématickým východiskem pro nás byl repertoár mše o Panně Marii, která se zpívala během adventu každý den před rozedněním a byla hojně navštěvována. Osu této mše tvoří klasické chorální zpěy, jako například vstupní zpěv Rorate caeli, který dal i jméno celé bohoslužbě. Pak je zde česká specialita: od pozdního středověku do liturgie rorátů vstoupily duchovní písně, které přinášejí strofičnost a pravidelný rytmus, a později také vícehlasé skladby. Tyto elementy se pak vzájemně prostupují. Od 16. století se v souvislosti s husitstvím výrazněji v liturgi uplatňuje také český jazyk, takže i původně latinské chorální zpěvy nebo písně jsou dále provozovány v češtině. Naše nahrávka ukazuje tento repertoár komplexně, snaží se ukázat různorodost a bohatství všech těchto stylových vrstev.

Podobně ucelená nahrávka rorátních zpěvů u nás ještě nebyla realizována…

To je pravda, v tomto smyslu jde o jakousi premiéru. První jsme ale nebyli. Existuje nahrávka, kterou v Týnské škole provedl pan Bohuslav Korejs se svými blízkými spolupracovníky. Ta je, řekl bych, více zasazena do praxe, v jaké se roráty u Týna zpívaly a dodnes zpívají. Naše nahrávka je dramaturgicky postavena trochu jinak, vybírá z dobových pramenů 14. – 16. století. Snad se mohou obě nahrávky vhodně doplňovat.

Album Adventus Domini patří zřejmě k vašim nejpestřejším – obsahuje jak jednohlasé, tak i vícehlasé zpěvy, navíc latinsky, česky …

V tomto smyslu jde asi opravdu o jedno z našich nejpestřejších alb. Dramaturgii nahrávky vytvořil člen našeho ansámblu Hasan El-Dunia, za což jsem rád. Na realizaci jsme pak úzce spolupracovali. Osobně jsem hodně vytížen vzhledem k mému současnému působení na universitě v Lucernu, takže jsem Hasanovu iniciativu uvítal.

Kolik je na CD češtiny?

Řekl bych, že asi polovina alba zní v češtině. Po nástupu husitství byl chorál u nás postupně počešťován. Začal s tím už Jistebnický kancionál před polovinou 15. století, ale to byl ještě takový „solitér“. Systematicky se s počešťováním liturgie začíná v 16. století. Obvyklá chorální melodie je zachována a bývá podložena novým českým textem. V češtině je často o něco více slabik, takže je česká verze o něco „povídavější“ než latinský originál.

Jaké další vlivy na zpěvy rorátní mše působily?

V rámci polyfonní tvorby do Čech přicházejí ohlasy moderní nizozemské polyfonie, které jsou v 16. století zaznamenány i v centrálních českých pramenech, jako je napříkad Speciálník - to je pro naše prostředí zásadní pramen. V těchto rukopisech jsou obsaženy jak skladby, které složili autoři franko-flámské polyfonie (Agricola, Josquin des Prés, některé zřejmě anglické anonymní útvary a další), tak i skladby vzniklé přímo v Čechách, vyrostlé z muzicírování literátských kůrů. Takže jde zase o pestrou směs. Na naší nahrávce jsou zastoupeny české duchovní písně, které byly zpracovány ve vícehlasé podobě například Janem Trojanem Turnovským i skladby, které přišly pravděpodobně ze zahraničí a které jsou latinské.

Jak moc se stará čeština, která na desce zní, liší od té dnešní?

Liší se, ale je srozumitelná i pro dnešního člověka. Soudobý překlad, myslím si, není potřeba. A rozhodně je půvabná. Stará čeština určitě spoluvytváří náladu repertoáru, který prezentujeme.

Jak dlouho a kde jste album nahrávali?

Příprava trvala poměrně dlouho. Již vloni jsme část tohoto repertoáru zařadili do našich adventních koncertů, a měli tak možnost, si ho dobře „ozpívat“. Projekt se pak určitým způsobem vyvíjel až do konečné podoby. Nahrávku jsme realizovali v nádherném prostředí milevského kláštera. V Milevsku stojí jeden z významných premonstrátských klášterů, je to krásný komplex, který vlastně vstal z mrtvých. Dosti dlouho byl ve velmi špatném stavu, teď jej strahovští premonstráti za pomoci dalších zdrojů opravili. Zdejší kostel je krásná románská bazilika, i akusticky je k našim účelům velmi vhodná. Navíc je v tom místě poměrně klid, takže se nám tam moc krásně pracovalo.

Staré kancionály bývají často nádherně ozdobeny, vy se snažíte alespoň částečně to zprostředkovat na obalech vašich desek…

Jako první se vždy hledá nějaký obrázek, který by symbolizoval obsah nahrávky. Když jsme například prezentovali téma Antica e moderna, snažili jsme se vyjádřit ono spojení starého a moderního i obalem desky. V případě našeho nového alba Adventus Domini jsme hledali nějaké vyobrazení týkající se témat rorátní mše – zvěstování, přípravy a narození, což jsou vlastně i témata celého adventu. Na obalu nakonec máme iluminaci Zvěstování z rukopisu Liber Viaticus Jana ze Středy. Původně jsme na obal měli několik kandidátů, nakonec jsme zvolili tento, myslíme si, že s obsahem nahrávky ladí nejvíc. V naší zemi se naštěstí zachovalo velké množství pramenů, takže máme z čeho vybírat.

Zajímavé je, že kancionály bývaly často finančně podporovány tehdejšími mecenáši, například bohatými obchodníky!

Ano, například Franusův kancionál se jmenuje podle soukeníka, bohatého měšťana Franuse. Na titulním listu rukopisu je Franus vyobrazen i s nůžkami, a je tam zmíněno, že nechal tento rukopis zhotovit na vlastní náklad; věnoval konktérně padesát kop pražských grošů, což tehdy rozhodně nebylo málo. Jsme mu za to dnes vděčni, protože zachoval veliké množství vynikajícího repertoáru, z něhož můžeme čerpat.

S repertoárem alba jste absolvovali zajímavé, poměrně rozsáhlé turné.

Je to tak, zpívali jsme například v Náchodě, Jaroměři, Světlé nad Sázavou, Rumburku, Jihlavě, Strážnici nebo Vimperku, tuším, že dohromady to dělá asi šestnáct koncertů s touto tematikou. Turné zakončíme 21. prosince v kostele sv. Jana Nepomuckého v sousedství Pražského hradu. Jsme rádi, že můžeme tímto způsobem navštívit spoustu zajímavých míst v republice…

… a dát lidem možnost zastavit se s krásnou hudbou a zamyslet se nad vším možným, nad vztahy i nad smyslem adventu a Vánoc…

Ano, hudba, která z našeho nového alba zní, zprostředkovává určitý aspekt adventu, který má dnes tendenci se trochu vytrácet. Přináši kulturní a jistě i duchovní bohatství; vyzařuje hloubku, která nás může přivést k zamyšlení, co vlastně Vánoce znamenají.

 Supraphon, 2011

říká v rozhovoru pro Lidové noviny muzikolog a umělecký vedoucí souboru Schola Gregoriana Pragensis David Eben

Vaše nové CD [pozn. Adoratio crucis] se týká fenoménu kříže. Můžete vysvětlit, v čem je tento repertoár zvláštní?

Kříž je vlastně ústředním mysteriem celého křesťanství. Proto i ze zpěvů, které se k této tematice vážou, je cítit velký respekt k něčemu, co přesahuje lidské chápání. V poetických textech hymnů se často pracuje s paradoxem kříže, který - ač je původně nástrojem potupné popravy - stává se zdrojem nové naděje.

Proč jste tentokrát pozvali ke spolupráci chlapecký sbor?

V dnešní době je takové spojení mužských a chlapeckých hlasů poněkud neobvyklé, ale ve středověku bylo mnohem častější. Bylo běžné, že se na zpěvu při bohoslužbách podíleli vedle dospělých kleriků i žáci příslušné klášterní či katedrální školy. Mohu dokonce říci, že zpěv v kostele byl pro ně v podstatě hlavním zaměstnáním. A tak jsme se o toto spojení mužských a chlapeckých hlasů pokusili prostřednictvím spolupráce Boni pueri a našeho souboru.

Jak vnímali chlapci gregoriánské melodie?

Zkušenost to byla skvělá a v mnoha ohledech překvapivá. Nejvíce asi to, že chlapci celý svůj repertoár ovládli dokonale zpaměti a latinské texty zpívali s odzbrojující samozřejmostí. Věnujete se studiu středověkých rukopisů. Dá se mezi nimi ještě objevit něco nového a překvapivého? Každý rukopis je originál, a než do něj člověk nahlédne, nemůže nikdy zcela předvídat, co v něm najde. Rukopis není dílem tiskárenských strojů, ale živé ruky člověka, který na pergamen promítl i kus své vlastní osoby. A tak je možné téměř vždy najít něco nového, co vede k dalším úvahám a třebas i objevům - někdy to může být jen drobná poznámka na okraji stránky.

Pohybujete se v oblasti nejranějších vrstev chorálu - v 9. až 11. století. Nestává se vám občas, že si "pletete letopočet"?

Pokud si ho pletu, tak pouze záměrně. Jsou chvíle, kdy se opravdu člověk rád nechá unášet proti proudu času - jistě to také znáte. Ale zase se to u mne nestává tak často. Nikdy jsem se nesnažil o útěk ze současnosti, šlo mi naopak o prezentaci gregoriánského chorálu ve světě 20. století. Většina čtenářů vůbec netuší, jak vlastně středověká notace vypadá. Mohl byste to stručně vysvětlit? Nejvýstižnější popis, který často užívám, je "rozsypaný čaj". Musím ovšem ihned zdůraznit, že ty všelijaké čárky a háčky nad texty jsou velmi promyšleným systémem, který v mnoha ohledech předčí současnou moderní notaci. Zápis je však postaven na jiném principu. Počítá totiž s tím, že mnich zná melodii zpaměti, a tak notace znázorňuje pouze relativní pohyb melodie, tj. zda stoupá nebo klesá; současně však jsou tyto středověké notační znaky schopny vyjádřit s velkou přesností mnoho výrazových nuancí.

Na první poslech působí hudba gregoriánského chorálu jednotvárně. Jak ji vnímáte vy?

Člověk 20. století je zvyklý spíše na výrazové prostředky hudebního romantismu. Proto může být pro něj obtížnější vnímat na první poslech jemné předivo a pohyb, který se v gregoriánských melodiích odehrává. Je ovšem zřejmé, že středověkým mnichům a jejich současníkům, kteří s chorálem vyrůstali a žili s ním, se v žádném případě nezdál jednotvárný, naopak opěvovali tzv. varietas, vynalézavost motivické práce.

Ale právě dnešní svět, v němž je lidské ucho zahlceno nadměrným hlukem, začíná objevovat meditativní sílu jednohlasu, který - jak říká svatý Ambrož - "neruší ticho, pouze ho činí slyšitelným".

Co všechno musí znát člověk, který se chce věnovat interpretaci středověké hudby?

Musí se na ni především vnitřně naladit, což v dnešní hektické době může být docela užitečné. Interpret by také měl mít povědomí o kontextu, v němž tato hudba zněla. Gregoriánský chorál není abstraktní hudbou, ale je velmi úzce spjatý s bohoslužbou, pro kterou byl vytvořen.

Vyžaduje zpěv chorálu speciální hlasové školení?

Myslím, že není třeba nějaké speciální školení, ale je samozřejmě dobře, když má interpret za sebou nějakou pěveckou průpravu. Zpěv chorálu vyžaduje velkou preciznost, protože v obnaženosti jednohlasu je každé zaváhání v intonaci i souhře okamžitě slyšet. Součástí gregoriánského repertoáru jsou také náročné sólistické pasáže. A takový sólový verš bez doprovodu může být pro zpěváka často větším oříškem než barokní árie s instrumentálním doprovodem.

Dita Hradecká
Lidové noviny, 4. 5. 2000

(Časopis Harmonie 7/1998)

V čem spočívá studium dirigování gregoriánského chorálu?

V první řadě ve studiu gregoriánského chorálu jakožto takového. Pan profesor Vigne říkával s trochou nadsázky, že když budeme mít jasnou představu o výsledku, který chceme slyšet, můžeme dirigovat i nohama "et ca passe" - projde to. V technice dirigování jsou ovšem různé zvláštnosti. Jelikož v chorálu neexistuje žádná pravidelná rytmická jednotka, nelze se v dirigování opírat o schéma třídobých či čtyřdobých taktů a je nutno nalézt jiný prvek, který by umožnil komunikaci mezi dirigentem a zpěváky. Takovýmto "společným jmenovatelem" je například určitá základní představa tempa a jeho plynutí, které vychází z přirozené deklamace latinského jazyka. Důležitá je pak představa "rytmických pilířů" melodie, k nimž směřuje hudební dění - často jsou to akcenty slov. A tak i gesto dirigenta by mělo toto směřování vyjadřovat a dát souboru odpovídající impuls k melodickému pohybu.

Ještě jednou k době tvých studií ve Francii. Jaký byl tvůj kontakt s Olivierem Messiaenem?

Na to velmi rád vzpomínám a považuji za velikou čest, že jsem mohl jako jeden z posledních s ním aktivně spolupracovat. Dostal jsem tehdy na starost chorální mše v kostele sv. Trojice v Paříži, kde jsme zpívali s Gregoriánským sborem konzervatoře. A právě Olivier Messiaen přes své renomé a značný věk chodil s nesmírnou pokorou hrát na varhany každou neděli do tohoto kostela a improvizoval na chorální melodie zpívané při mši. Jeho improvizace s neodmyslitelnými "ptáčky" ve čtyřs#topých rejstřících byly skutečně kouzelné a dodnes lituji, že jsem tehdy nenatáčel. Bohužel asi po půl roce se Messiaenův zdravotní stav zhoršil a už mu nebylo dáno, aby se k varhanám vrátil. Rozhodně mi ale zůstanou v paměti krátká setkání po každé mši. Velmi mne oslovila jeho skromnost a oddanost svému poslání.

Mohl bys porovnat interpretační styly SGP a jiných souborů gregoriánského chorálu. Lze charakterizovat styl SGP?

K interpretaci gregoriánského chorálu lze přistupovat různým způsobem. Skoro se dá říci, že každý soubor, který se orientuje na tuto hudbu, dá interpretaci chorálu svůj specifický charakter. Nejlépe jsem si to uvědomil na Mezinárodním festivalu gregoriánských sborů v belgickém Watou, kde se vždy jednou za tři roky sejdou zhruba dva tucty souborů asi z patnácti zemí včetně Koreje a Japonska. Projevují se i národní zvláštnosti: asijské scholy zpívají vždy až s "buddhovským" klidem, Italové jsou samozřejmě exaltovanější, Němci často přesní v intonaci i souhře. K tomu přistupují také rozdíly v interpretačním pojetí, například zda soubor dělá větší či menší rozdíly mezi důležitými a lehkými notami. Přesto mám pocit, že v některých momentech dochází v interpretaci k jakémusi "konsensu", například v důrazu na text jakožto východisko rytmické artikulace melodie. Co se týče našeho interpretačního stylu, určitě je ovlivněný souborem Choeur grégorian de Paris, což je dáno mým studiem v Paříži i několikaletou spoluprací naší scholy s francouzskými kolegy. Asi nemohu příliš hovořit o tom, jaká naše interpretace skutečně je - to musí spíše zasvěcený posluchač nebo kritik. Ale mohu zkusit říci, o co se snažíme. Myslím, že jde v první řadě o celistvost frází a plynulý tok melodie. Je to vždy dobrodružství, když se člověk pokouší, aby hudba spolu s textem získala přirozenost a prostotu a aby každý detail zapadl do celku melodické linky. Tím, že plynutí v chorálu není řízeno nějakou pravidelnou rytmickou jednotkou, je proces interpretace především velice jemnou alchymií proporcí.

Chorál prochází dnes určitou vlnou módnosti. Čím, podle tvého názoru, získává chorál své posluchače?

Myslím, že život v dnešním velmi komplikovaném a přetechnizovaném světě nutně vyvolává potřebu nějaké protiváhy - a chorál může v tomto směru mnoho nabídnout. Už jenom díky průzračnosti jednohlasé melodie. Michelangelo prý jednou řekl, že socha má být jen to, co na ní zůstane, když jí skutálíme z kopce. A chorál vlastně je něco podobného jako hudba "po spuštění z kopce": oproštěná melodie, která zde vystupuje v celé své monumentalitě. Ovšem gregoriánský chorál nevznikl jen se záměrem hudebně-estetického prožitku, ale je od počátku koncipován jako prostředek duchovního růstu. A snad právě proto dokáže chorál i dnes vytvořit prostor pro urovnání myšlenek, meditaci a modlitbu.

Lucie Chvátilová, Miroslav Srnka
Harmonie 7/1998

Schola Gregoriana Pragensis (SGP) se za 10 let své existence stala prvním z našich souborů zabývajících se gregoriánským chorálem. Ve svém oboru - tedy v provozování původního liturgického zpěvu katolické církve - dosahuje i v mezinárodní konkurenci mimořádných výsledků. David Eben, jeden ze synů skladatele Petra Ebena, ansámbl založil ještě před rokem 1989, a SGP tudíž v našich poměrech vskutku prošlapávala cesty. Podařilo se jí zachytit vzrůstající vlnu zájmu o chorál a vštípit do českých uší jeho zvukový obraz. Od okamžiku, kdy jsme se ujali úkolu napsat tento portrét SGP, nás provázel úmysl přiblížit souboru nikoli jako osm anonymních zpěváků vedených Davidovým gestem, ale coby ansámbl devíti vyhraněných individualit. Po dlouhém uvažování, jak nejlépe uskutečnit interview mezi jedenácti účastníky, jsme se rozhodli se souborem absolvovat jednodenní koncertní zájezd. V den pálení čarodějnic jsme se společně vydali do Olomouce.

Nastupujeme do rychlíku Praha - Břeclav, ten se v 7.52 rozjíždí a Schola se po několikerém vyhoštění cestujících z obsazených místenkových sedadel konečně usazuje, hned nato čte noviny, diskutuje nad novým číslem HARMONIE, snídá a spí. V Chocni se osmělujeme a předhazujeme první téma diskuse.

Jak se zpívá v čistě pánském souboru?

Matouš Vlčinský: Má to něco do sebe, nejsou tu žádné rušivé vlivy. Ale po několikadenní pánské jízdě se, myslím, všichni na své ženušky a přítelkyně těšíme…

A co soulad sedmi různých tenorů a jednoho basu?

David Eben: Rozdílné hlasy pokrývají širší spektrum a barvy se namíchají. Radim má jako jediný opravdový bas nezastupitelnou funkci, protože jeho absence se projeví na alikvotech. Tenoři v převaze ovšem projevují snahu posouvat polohu výš.
Radim Vondráček: Co se dá dělat, zvyšuji svůj rozsah. Vyhýbám se tomu, co je pro hlasivky fyzicky příliš náročné. Ve vysokých polohách pauzíruji.

DE: Občas slýchám od posluchačů, že jsou v sólových pasážích překvapeni růzností jednotlivých hlasů, zatímco celkový zvuk souboru je velmi homogenní a nikdo z něj takříkajíc nevyčuhuje. To je samozřejmě výsledkem dlouhodobého sezpívávání, během něhož každý nalezne svou skulinu v celkovém témbru.

Do kupé přichází Jiří Hodina. Zdali je ochoten se podřídit Davidu Ebenovi jako služebně staršímu kolegovi z pařížských studií dirigování gregoriánského sboru? A co vlastní uplatnění?

Jiří Hodina: Velice rád se mu podřídím, protože jeho názory jsou pro mě konzultací. Takových možností u nás moc není, neboť choralistika jako obor se zde teprve postupně zavádí.

DE: Vždyť já se taky občas u interpretace některé formule rád zeptám: "Jirko, vyhovuje takhle?"
JH: Na sklonku 1996-97 se mi podařilo založit nový soubor gregoriánského chorálu (ženský!) - Schola Benedikta - coby kompenzaci, doplnění a rozptýlení od čistě pánské SGP. Prozatím se s děvčaty věnujeme čistě liturgickému provozování v kostelích.

V kupé je nedýchatelno. Vlak dělá velký rámus, a v diktafonu není nic slyšet; David navíc ještě otevírá okno.

JH: Možná se objeví i příležitost spolupráce se SGP.
DE: Já v to pevně doufám…

Vjíždíme do tunelu.

DE: Teď tedy nemůžu mluvit?

Za tunelem.

MV: Včil už mluvíš na Moravě.
DE: Tož tedy… Je častým omylem, že ženy ve středovku nezpívaly chorál. Gregorián byl oficiálním liturgickým zpěvem a byl praktikován jak v mužských, tak ženských komunitách. To bych nepovažoval za překážku pro spoluúčinkování souborů.

SGP většinou koncertuje v dlouhých bílých albách, které si mnozí nezasvěcení pletou s mnišskými oděvy. A členy SGP pak s mnichy.

DE: V albách nezpíváme kvůli autenticitě, ale proto, že při zpěvu od oltáře je vhodné mít liturgický oděv. Mimo kostel většinou koncertujeme v civilních šatech.

MV: Svým způsobem to má nějaký efekt, ale vnější stránka není odlučitelná ani od liturgie. Vizuální dojem je vždy součástí celku - koncertu i liturgie.

Jan Štětka: Lze to brát i tak - jako se k soustruhu přistupuje v montérkách, tak je i před Hospodina a publikum vhodné vstupovat v přiměřeném oděvu: prosté, ale slavnostní bílé albě.

Při většině vystoupení volí SGP kompromis mezi tradičním koncertem s platícími diváky, závěrečným potleskem apod. a mezi původním liturgickým rámcem chorálu.

DE: Chorál má hlavní místo samozřejmě v liturgii, vyrostl z ní, je s ní bytostně spojen. Provozování na koncertech umožňuje jinou dramaturgii a konfrontaci repertoárových témat nebo forem, které se jinak pevně liturgicky vážou na jednotlivá období a svátky v průběhu roku. Koncert může oslovit posluchače stejně duchovním způsobem jako liturgie samotná.

MV: Na koncert přijdou trochu jiní lidé než na mši. Oslovíme tak širší spektrum posluchačů.

Neodmyslitelnou součástí gregoriánského chorálu je jeho duchovní rozměr. Otázkou je, do jaké míry se může dotknout interpretů při profesionálním hudebním provozování.

MV: Když člověk zpívá k lidem před oltářem, myslí na spoustu záležitostí, hlavně pěveckých. Domnívám se však, že duchovní prožitek je nedílnou součástí koncertu pro nás, a doufám, že i pro posluchače.

JH: Z mého pohledu je důležité oddělit vlastní liturgický provoz od koncertního. Při koncertu si raději udržuji odstup od publika i programu, v rámci liturgie pak ne. Mnohokrát, když jsem na koncertě cítil nějaký duchovní prožitek, vycházely ze mě zvuky ne zcela přijatelné pro posluchače.

DE: Člověk má při koncertu i při liturgii zodpovědnost za zprostředkování zážitku druhým. Také muzikant na kůru musí sledovat, co se děje, a jeho prožitek není vždy nejlepší. Často ale záleží i na tom, jak jsou zpívané kusy zažité. Pokud se například klepu strachy, že se něco podstatného nepovede, můj duchovní prožitek spočívá nejspíše v tom, že na konci děkuju Bohu, že už je to za námi. Když se ovšem zpívání daří a nervozita opadne, má člověk i dost prostoru na niternější prožívání témat, která se ve zpěvech objeví.

Tlampač ohlašuje nádraží v Zábřehu. Do kupé vstupuje paní:

Paní: Prosím vás, je tady volno?

DE: Jo, je tady volno - prosím.

Paní se prodírá na jediné volné místo až u okna.

Paní: Sem ale svítí sluníčko. Je to tady celé plné, že? Říká moravskou výslovností a opouští kupé. Tato epizoda přihrála další téma - dva typy výslovnosti latiny: tvrdý (např. excelsis, agnus jako "ekscelsis, agnus) a měkký ("ekšelsis, aňus).

DE: Občas se tento problém dramatizuje více, než je zdrávo. Používáme výslovnost latiny podle pramenů. Měkkou italskou pro starý fond, který se opírá o západní tradici, a tvrdou středoevropskou, pokud zpíváme z českých a jim blízkých pramenů. Zcela jednoduchý recept.

Proč si Schola zvolila do svého názvu přívlastek "pragensis"?

MV: Je to hlavně kvůli sídlu souboru v Praze. Prahu máme také v názvu jednoho z našich CD - In Pragensi ecclesia, které zahrnuje vánoční repertoár rukopisů z pražské katedrály, zejména Arnošta z Pardubic.

DE: Pardubicemi jsme projížděli… Vycházíme jak z pramenů svezených do pražských archivů z celých Čech, tak i z pramenů přímo pražské provenience, zejména z katedrály, se kterými jsem pracoval už v rámci studia hudební vědy na FF UK. Na jejich transkripci se podílel také Ondřej Maňour, který přepsal vícehlasé lekce pro zmíněné vánoční CD a na "svědomí" má i další kousky. Většinu vícehlasých zpěvů ale čerpáme z přepisů Jaromíra Černého a Martina Horyny.

Vystupujeme v Olomouci. Tramvaj č. 2 nás odváží k náměstí. Míříme do radniční pizzerie.

JH: Před koncertem jíme něco lehčího. Ale koncert nás čeká až za pět hodin, tak bychom si mohli dát i něco těžšího…? To se vždycky slehne!

Objednává si dvě hlavní jídla: pizzu a těstoviny a dvě piva Červený drak.

MV: Alespoň je hlas o co opřít…

Ve 14.00 začíná akustická zkouška v katedrále sv. Václava. Jednotliví členové postupně odbíhají do hloubi prázdného prostoru, kde budou večer sedět stovky posluchačů. Dozvuk není z nejkratších. Ondřej Maňour: Nejkurióznějším sakrálním prostorem, v kterém jsme dosud zpívali, byl zřejmě kostel v St. Blasien, cirkus s akustikou tělocvičny, zkrátka klasicistní stodola ve Schwarzwaldu s desetisekundovým dozvukem.

DE: … možná dvanáctisekundovým.

OM: V Čechách je adeptem na nejlepší akustiku sv. Jakub v Brně a chrám Nanebevzetí P. Marie na Strahově.

MV: … nebo Martin ve zdi.

OM: Řekl bych, že nejvýhodnější jsou spíš střední nebo středně větší kostely.

MV: V Itálii jsme jednou zkoušeli v prázdném románském kostelíku s ideální akustikou. Strašně jsme si to užili. Pak jsme nastoupili na koncert do zaplněného kostela, lidé stáli až ve dveřích. Při prvních tónech nám překvapením padaly brady - dozvuk veškerý žádný.

Po skončení zkoušky již doléhá ruch zvenčí - před kostelem se shromažďují Olomoučtí i hosté třímající v rukou pozvánky na znovuotevření arcibiskupského muzea. Po proslovech mnoha slovutných mužů Schola zpívá na otevřeném prostranství jeden polyfonní kus - mikrofony a reproduktory její zvuk zkreslují k nepoznání. Zůstává chvíle k prohlídce výstavy ravennských mozaik a k rozpravě o zahraničních zájezdech a zkušenostech.

OM: Zatím jsme obsáhli prostor ohraničený Itálií, Španělskem, Švédskem a Košicemi. Jinak zpíváme víc v Čechách, zhruba ze čtyř pětin.

Stanislav Předota: Letos v březnu jsme se v Nantes zúčastnili spolu s Choeur grégorien de Paris tzv. journée monastique, tzn. Monastického dne. Pořadatelé chtěli posluchačům přiblížit rytmus denních hodinek, tj. liturgických zpěvů v průběhu dne v klášteře. Hodinek bylo celkem osm, první začíná v půl sedmé ráno, poslední končí k jedenácté hodině večerní - dost náročný program, ale posluchačů přišly pokaždé spousty.

DE: Asi nejpodivnější zahraniční zkušenost jsem si přivezl ještě ze zájezdu s Choeur grégorien de Paris do Koreje a Číny. V Koreji, kde žije početná křesťanská menšina, to šlo velice dobře. V Číně jsme zpívali mj. v městečku Su-Džu nedaleko Šanghaje v opravdovém socialistickém kulturáku. Bylo to v létě, během produkce se na stropě točily tři obrovské tříchlopňové větráky a řádně hučely. V albách až ke krku z nás lilo. Asi po druhém kousku se Číňané začali dohadovat, co to vlastně je. Velmi zvláštní atmosféra… Možná dostali lístky od závodního ROH a nevěděli, na co jdou.

SP: Letos vystoupíme ještě několikrát v zahraničí. Na konci srpna jedeme do Jaroslawi na festival staré hudby, přesunutý ze Starého Saczu, kde ansámbly zůstávají po celý týden. Každé dopoledne se tu koná seminář souboru, který koncertoval předchozí večer. Koncem října se zúčastníme bruselského festivalu Europalia, jehož letošní ročník je věnován právě České republice. Budeme zpívat na šesti koncertech a slavnostní mši v katedrále.

V šest hodin odpoledne se účastníci slavnosti přesunují do sv. Václava a začíná koncert s jedním ze stálých programů pod názvem "Čeští světci v nebeském Jeruzalémě." Trvá něco málo přes hodinu, což je zřejmě přiměřená délka pro udržení koncentrace na introvertní jednohlasý projev. Poklidně se přelévající zvuková masa nutí posluchače vnímat mnohem jemnější detaily než jindy. Každé otevřené mysli jakéhokoli vyznání musí jasně naznačit, proč právě tento zpěv po staletí provázel křesťany v okamžicích nejhlubšího zadumání. Pro většinu posluchačů ojedinělý zážitek, vymykající se svou zvukovou a vizuální stránkou všem předchozím koncertním zkušenostem. Při společném zpěvu jako by se smazaly rozdíly individualit, které se opět jasně hlasově projeví v sólových úsecích. Akustika je v zaplněném kostele daleko lepší, Scholu na konci odměňuje zasloužený aplaus. V sakristii se všichni převlékají z alb, balí a odjíždíme tramvají na nádraží. Někteří jednotlivci se zásobí bagetami a nápoji na tříhodinovou cestu zpět do Prahy. Již krátce za Olomoucí je většina ochotna k dalšímu povídání ještě více než předtím - už nejen o chorálu, ale i o vícehlasu a výletech do nové hudby 20. století.

OM: Připravujeme CD s vícehlasým repertoárem z Franusova kancionálu. Blíží se vydání již natočeného CD Antica e moderna se skladbou Petra Ebena Suita Liturgica pro jednohlasý zpěv a varhany (v podání autora). Už předposlední CD Anno Domini 997, věnované miléniu svatého Vojtěcha, obsahuje dva Ebenovy vícehlasé kusy.

SP: Několik let jsme zkoušeli u Ebenů doma, takže pro nás je to více než interpretace skladby "nějakého" moderního autora. Všichni máme k Ebenově hudbě osobní vztah.

DE: Já myslím, že chorál zůstane pro ansámbl středem, z něhož jako východiska čerpáme náměty i pro interpretaci jiných hudebních druhů. Občasné výlety do soudobé hudby jsou pro nás zpestřením. Starý repertoár se snažím ohraničovat rokem 1430, takže i ve Franusově kancionálu se zaměřujeme na starší vrstvu repertoáru. Zároveň je dobře repertoár rozšiřovat, ne nazdařbůh, ale o věci, které s chorálem souvisí, a to je zejména soudobá hudba. Ta s ním nejlépe koresponduje, s jeho rytmickou uvolněností atd.

Martin Prokeš: Chtěl bych k tomu jenom dodat, že dokud nebudeme mít natočený celý Graduál triplex a všechny prameny z celé Evropy, tak stejně nebudeme dělat nic jiného…

DE: To není pravda! Ale skutečně je stále co natáčet.

Vlak najel na novou trať. Už není slyšet známé klapání kolejních svárů, kterému vděčíme za Dvořákovu Humoresku. Ondřej Maňour hbitě spočetl naši rychlost podle ubíhajících patníků na 130 km/h. Ve tmě za oknem hoří čarodějnice. Jak se blížíme ku Praze, řeč se opět stáčí na hlasové dispozice členů souboru.

MP: Je příjemné, že máme ve Schole lidi s tak rozmanitým pěveckým vzděláním. Pokud přijdu do jakéhokoli souboru složeného ze samých profesionálních zpěváků, tak se tam nebudu cítit tak dobře jako ve Schole. Zde není hlavní myšlenkou, že všichni jsme dobří a předháníme se, kdo je lepší. Neexistuje tu taková zášť jako bohužel jinde mezi zpěváky. Dobře, že někteří z nás prošli pěveckým školením, protože představují pilíře, na které se mohou ostatní obrátit z technickými problémy. Každý člen Scholy je schopen zazpívat sólový verš a zastoupit nemocného kolegu. Zpěvák chorálu musí být pokorný, i když má větší hlasové možnosti. Není důležité, jak zpívá sólově. Hlavní věcí je poslouchat se a spojit se jak zvukově, tak duchovně.

DE: Já sám nejsem zpěvák, takže školení zpěváci v souboru jsou i pro mne přínosem. Zpívat chorál není nic jednoduchého. Málokterý operní zpěvák má zkušenost s tím, že zůstane viset po přezpívané antifoně sám v prostoru a musí čistě zazpívat sólový verš. Možná by se podivil, jaké techniky je k tomu třeba. Jsem rád, že se takoví zpěváci pro Scholu našli.

Schola o sobě

"Byl jednou jeden trojstěžník. Byl krásný a kotvil přímo naproti královskému paláci ve Stockholmu. Dole v podpalubí měl roztomilou malinkatou kajutu se dvěma ještě menšími okénky. A v té kajutě jednou bydlelo osm zpěváků ze SGP. Když pak z té kajuty vylezli, řekli si: Jestliže se ani tento trojstěžník neproměnil v ponorku, tak to už opravdu nevíme, co by nás mohlo rozhodit." (SP)

"Sbor andělů, jak někdy v albách před oltářem vypadají, to zrovna není. Myslím ale, že se ve Schole sešli kvalitní lidé, jejichž osobní dary se vcelku vzájemně doplňují." (MV)

"Bylo by iluzorní myslet si, že vídat po pět let několikrát týdně stejné tváře a řešit stále stejné rozdíly v názorech je nějaký med, nicméně fakt, že toho řešení jsme pořád schopni, je nejlepším důkazem o lidských kvalitách mých kolegů." (OM)

"Dobří lidé." (RV)

"Bez komentáře." (MP)

Schola o Davidovi

"David je normální, což je u muzikanta, dirigenta, šéfa i člověka dosti podstatná věc."

"Šéf velmi pečlivý, důsledný a opatrný. Někdy zbytečně nervózní. Ale taky docela dobrý psycholog - není jednoduché udržet takovou bandu chlapů pohromadě. Hodně mu záleží na tom, co si o něm lidé myslí."

"Velmi koherentní, nelze odlišit, jaký je jako člověk, šéf atd., jelikož je pořád tentýž. Má fenomenální paměť (nejenom na hudbu), precizní dirigentské gesto a výborné rytmické cítění. Nebojuje proti větrným mlýnům, staví si vždy jen takové cíle, kterých může dosáhnout a věnuje se takovým činnostem, ve kterých může vyniknout."

"Výrazná osobnost, jako člověk je mým kmotrem a vpravdě vzorem."

"Šéfík je gut."

Lucie Chvátilová, Miroslav Srnka
Harmonie 7/1998

S Davidem Ebenem o chorálu, o středověku a natáčení 

Když jsem před lety připravovala první rozhovor s Davidem Ebenem, trochu jsem se setkání obávala. David Eben je totiž jedním z těch kumštýřů, kteří vzbuzují přirozený ostych, což není jenom můj názor. Přitom je neobyčejně vstřícný, tolerantní a rozhodně ne povýšený. (Stejně jako jeho vlídná a milá manželka, která umí dobře vařit, a tak příprava interview měla chutnou tečku.) Mezitím jsem četla několik různých rozhovorů nebo portrétů Davida Ebena a jeho souboru Schola Gregoriana Pragensis, a tak teď přidávám do této řady další.

Gregoriánský chorál je jak pro běžného muzikologa, tak pro muzikanta výlučnou oblastí hudby.

Vyrůstal jsem obklopen spíše hudbou rockovou, i když jsem chorál občas zaslechl - pro otce totiž byl vždy pramenem inspirace. Ale skutečný průlom přišel až při mém studiu hudební vědy na filosofické fakultě, kde jsme měli velice pěkné přednášky o středověku. Člověk si vždycky vybaví komplexní smyslové vjemy. Středověkou hudbu jsme probírali v zimním semestru, kdy už se brzy stmívalo. Katedra hudební vědy je až v posledním, čtvrtém patře pražské filosofické fakulty a když fouká vítr, je slyšet pořádná meluzína. Vzpomínám si na tu scénu; stmívalo se, meluzína zpívala a do toho doc. Jaromír Černý rozkrýval horizonty středověké hudby, takže to bylo opravdu velmi poutavé. Od té doby jsem se orientoval na gregoriánský chorál.

Mezi medievalisty je řada těch, kteří si nenechali ujít spojení teorie s praxí, a to, nad čím bádají, přinášejí veřejnosti. David Eben tak činí s ansámblem Schola Gregoriana Pragensis (SGP). 

Schola se formovala vlastně už velice brzy z okruhu známých, kteří měli zájem zabývat se právě touto hudbou ještě v dobách, kdy žádná možnost nebo perspektiva dalšího rozvoje (třeba koncertních aktivit) vůbec nepřicházela v úvahu. Začali jsme v roce 1987, zpívali jsme v kostele a nikde jsme to příliš nerozhlašovali, ale od té doby se situace změnila.

Studovat starou nebo chrámovou hudbu na špičkové úrovni bylo u nás dost obtížné. David Eben se za svým zájmem vydal až do Francie. Studoval dirigování gregoriánského sboru na konzervatoři v Paříži. 

Strávil jsem tam dva a půl roku a byla to cenná zkušenost, ze které dodnes čerpám. Velice podnětná byla spolupráce s francouzskou scholou Choeur grégorien de Paris, která každý týden zpívá jednu chorální mši v pařížském kostele Val-de-Grâce. Měl jsem tak možnost podrobně poznat repertoár.

Spolu se zmíněnou francouzskou scholou také natočil Ebenův soubor první kompaktní disk.

Byl to křest ohněm. Natáčeli jsme v klášteře Fontfroide na úplném jihu Francie, v předhůří Pyrenejí. Je tam velice krásná scenérie. Trochu byly potíže s akustikou, protože románská bazilika má asi osmivteřinový dozvuk, ale prostředí bylo tak krásné, že vynahradilo vše.

Následovaly první nahrávky doma. Mezi nejdůležitější patřilo natáčení pro rozhlasový cyklus "Liturgický rok v gregoriánském chorálu", který se v letech 1995-96 vysílal na stanici Vltava.

No, kolegové tomu říkali "Chorální Dallas"…! Bylo to celkem 55 dílů, všechny neděle a některé svátky. Nahrávek gregoriánského chorálu je sice mnoho, ale většinou se točí pořád totéž, vánoční a velikonoční zpěvy. Některé neděle během roku ještě nebyly natočeny, přestože po úrovni hudební jsou zcela srovnatelné a velice zajímavé.

To je pravda, některé chorální melodie jsou téměř "populární". Co to však znamená připravit dramaturgii nového cédéčka?

Člověk musí vstoupit do jiné logiky poslechu než třeba při bohoslužbě. Čerpáme z francouzských edic, základní repertorium z 8. století vydali benediktini z kláštera Solesmes, i když je dobré zkonfrontovat edice přímo s nějakým rukopisem, který je k dispozici např. ve faksimile. Co se týče českých pramenů (my se totiž snažíme soustavně zabývat také vlastní českou chorální tradicí), edice většinou chybí, a tak je třeba pracovat s rukopisy. Je ovšem pěkné sledovat celý proces vzniku od objevení a přepsání určitého zpěvu až k jeho znělé podobě.

Pro SGP jsou přirozeně důležité prameny české provenience.

Máme bohaté fondy, jsme na tom lépe než Lotrinsko, přes něž se přehnalo mnoho různých válek, takže třeba metský archív přišel o řadu cenných památek. Myslím, že máme v tomto ohledu docela štěstí a je toho ještě mnoho ke zpracování.

Mnohé materiály českého původu se také nacházejí v zahraničí.

Přitom, jak různé armády přešly přes česká území, zmizely i různé cennosti tohoto druhu. Např. v rakouském klášteře Vorau se nachází jeden důležitý antifonář vyšehradské kapituly.

Jedním z ohromných přínosů hnutí staré hudby bylo to, že se na koncertech začaly uvádět naprosto neznámé, tedy nové skladby. Jak pohlíží David Eben na novinky jiné než soudobé hudby?

Snad to není nic neobvyklého, i Mendelssohnovi vlastně vděčíme za to, že v 19. století tak říkajíc "oprášil" J. S. Bacha. V každé době vznikají umělecké hodnoty, které přetrvávají a neztrácejí nic ze své naléhavosti - vzpomeňme Shakespearovy hry nebo monumentální desky mistra Theodorika. Člověk často žasne, jak soudobě zní uším 20. století například dialogy komediantů z Hamleta. A podobně je tomu i v případě hudebních děl minulosti. Snad mohu prozradit na našeho hudebního režiséra a skladatele Radka Rejška, že je při natáčení často uchvácen moderností některých kompozic a prohlašuje, že by se pod ně dnes s radostí podepsal.

Pojďme od notových materiálů a hudby k lidem. Když jsem se před lety setkala s tímto vysoce renomovaným souborem poprvé, očekávala jsem velký odstup. Ovšem choralisté působili natolik mile, navíc se pružně a nenáročně přizpůsobili situaci na koncertě, což mě po zkušenostech s některými podobnými tělesy překvapilo. Jak se dala dohromady skupina takhle zapálených a příjemných lidí?

Byl to okruh známých, většinou z konzervatoře nebo z akademie. Určitou dobu jsem se k tomu neměl, i když jsme se domluvili, že něco takového uskutečníme. Člověk v poslední chvíli váhá a odkládá… Ale vděčím za to kolegovi Standovi Předotovi, který přišel do Prahy z Českých Budějovic. Potkali jsme se a on se zeptal: "Co bude s tou scholou?" Tak jsem se opravdu odhodlal a začali jsme systematicky pracovat.

Soubor má charakteristický zvuk, na němž se zřetelně podílí právě hlas Stanislava Předoty, častého sólisty (jinak už zkušeného interpreta staré hudby). Ale po koncertě si posluchač uvědomí, že vlastně hlas každého choralisty SGP je osobitý a výrazný.

Celkový zvuk je samozřejmě tvořen individualitami zpěváků, a tak je to vždy otázka delšího sezpívání, aby každý našel v celku své místo. Občas nám lidé po koncertě říkají, že jsou překvapeni, když po homogenním zvuku celého souboru zazní v sólových pasážích jednotlivé hlasy, z nichž každý má svou výraznou a osobitou barvu. Možná, že právě v tom spočívá zvukové bohatství ansámblu, když se řada odlišných pěveckých individualit dokáže spojit do určité barvy tak, že nikdo nevyčnívá. Ale i v tom případě zůstává každý sólistou, neboť v obnaženosti jednohlasu je každé zaváhání v intonaci i souhře okamžitě slyšet.

Uměleckým vedoucím SGP je David Eben. Je hlavou souboru, která všechno promýšlí, nebo je spíše autoritativní, nebo…? 

O tom by asi museli hovořit ostatní, to si netroufám říci. Myslím, že v souboru panuje něco mezi demokracií a osvícenou monarchií… (říká k tomu se smíchem). Ale důležité otázky se řeší společně a myslím, že k dobru věci.

Padla zmínka o prvním natáčení. Tato hudba rozhodně nepatří do zatlumených nahrávacích studií, je třeba jít do klášterního nebo kostelního prostředí.

Rádi natáčíme v klášterním kostele na Strahově a taky v klášteře Zlatá Koruna (cisterciáci mají často krásnou akustiku). Natáčeli jsme tam v kapitulní síni, která je skvostem gotického umění (CD In Pragensi ecclesia), a v kapli Andělů strážných (CD Anno Domini 997). Jediným rizikovým faktorem je zima. Choralista může počítat s tím, že se při své práci setká s krásnými místy, pozná nádherné stavby, architekturu. Ale musí se připravit na to, že se bude muset pořádně navléknout a při dlouhých nahrávacích frekvencích čelit zimě; jinak by mohl strávit větší část roku v posteli a kurýrovat se.

V průběhu minulých čtyř let jsem navštívila několik různých koncertů SGP a vždy jsem viděla nadšené publikum, převážně mladé lidi, dychtivé slyšet tuto hudbu.

Je zajímavé, že zájem o chorál stoupá. Úspěch španělských benediktinů, jejichž nahrávek se prodalo přes půl milionu, není jen úspěch marketingu nebo něčeho podobného, ale odpovídá určité potřebě. Život v dnešní přeinformované a přetechnizované společnosti asi nutně vyžaduje nějakou rovnováhu. Těch možností jak ji zprostředkovat je velice mnoho, může to být návrat do přírody, ale dovolenou člověk nemá tak často. Chorál možná přináší něco podobného a nepotřebuje k tomu nějakou zvláštní psychickou či jinou průpravu. Současně také zprostředkovává návrat ke kořenům vlastní civilizace, protože chorál je skutečně základem evropské hudební kultury.

Návštěva jediného koncertu nebo poslech disku je však něco zcela jiného než pohybovat se v této hudební oblasti denně. To znamená přesně a dopodrobna vědět, co v ní hledat.

V naší práci se snažíme o nalezení jednoty slova a hudby, tolik příznačné pro gregoriánský chorál. Je to vždy nové dobrodružství, když se člověk pokouší, aby hudba spolu s textem získala přirozenost a prostotu a aby každý detail zapadl do celku melodické linky. Současně je také třeba hlídat rovnováhu mezi technikou a výrazem: pod technickou stránkou provedení se nesmí ztratit hloubka slova, na druhé straně ani prožitek textu nesmí být na úkor technické kvality. Oba faktory by měly být sladěny a o to je třeba se snažit pokaždé znovu.

SGP hojně vystupuje na velkých festivalech, ale i v menších městech.

Myslím, že i u nás v poslední době nalézá chorál a středověká hudba vůbec své pevné místo v hudebním životě. Když bych se měl zamyslet nad vztahem koncertního a liturgického provozu, mám pocit, že jsme v posledních letech svědky jakéhosi dvojsměrného pohybu. Ze striktně liturgického prostoru se chorál dostává do širšího kontextu koncertní praxe; a já doufám, že v době, kdy latina téměř z bohoslužby vymizela, nastane snad i pohyb opačný, že se totiž z koncertních provedení bude chorál opět stěhovat zpět do liturgie, kam svou podstatou patří. Na prahu nového tisíciletí by tak mohl získat chorál novou aktuálnost -- jako hudba nadčasová i univerzální, překračující hranice mezi národy i mezi generacemi. Možná, že by tak koncertní život mohl liturgii splatit dluh za to, že čerpá svou dynamiku z velké části z hudby duchovní, původně určené pro bohoslužbu. Nyní by snad mohlo být naopak koncertní provádění liturgické hudby inspirací pro její znovuuvedení do původního rámce.

Přestože se David Eben středověkou hudbou zabývá do velké hloubky, vystupuje skromně. Všeobecně o době, kdy chorál vzkvétal, říká:

Středověk je doba jako každá jiná - se všemi svými klady a zápory. Je jisté, že v mnoha ohledech byl středověk méně temný než např. dnešek. Myslím, že lidé v té době měli větší odstup sami od sebe, byli si vědomi své lidské nedostatečnosti a konečnosti své existence na zemi. Byla to každodenní realita, nebyla vytěsněna do uzavřených prostor nemocnice. Z toho vědomí, že dnes tady jsem a zítra tu být nemusím, vyplývala určitá snaha hledat naplnění mimo tento svět, ale také pokora v posuzování svých vlastních možností. Bernard z Chartres, učenec 12. století, řekl: "Jsme trpaslíci, kteří vylezli na ramena obrům, takže vidí o něco dále než ti obři, protože jim sedí na ramenou." Dnes se člověku snáze stane, že má pocit, že je takovým obrem a že nemá zapotřebí lézt někomu na ramena, a přitom časem zjistí, že je jenom trpaslík."

Tolik David Eben. Přes vlídné jednání i nadále ve mně vzbuzuje ostych. Dříve to bylo tím, že jsem ho vůbec neznala, dnes je to možná tím, že ho trochu znám… 

Jana Slimáčková
Opus Musicum 2/1999

Septem dies – Recording of the Month (2021)
Septem dies – Recordings of the Year (2021)

Maiestas Dei -září 2005
Ach, homo fragilis - březen 2003
Codex Franus - říjen 1999
Antica e moderna - květen 1999
In Pragensi Ecclesia - červenec 1997
Rosa mystica - říjen 1996
Bohemorum sancti - říjen 1996

Codex Franus - Cena Harmonie za nejlepší nahrávku roku 1999 v kategorii středověk a renesance
Liturgický rok - Tip Harmonie, leden 1998
Rosa mystica - Cena "Zlatá Harmonie" za nejlepší českou nahrávku roku 1995

Rosa mystica - 9 de Répertoire, prosinec 1996
Bohemorum sancti - 10 de Repertoire, prosinec 1996

"Il canto delle pietre", Itálie, Švýcarsko (1993, 2000)
"Svatováclavské slavnosti", Praha (1993-2003)
Mezinárodní festival gregoriánských sborů, Watou, Belgie (1994, 1997, 2000, 2003)
"Voix et routes romaines", Strassbourg, Francie (září 1995, srpen 2012, září 2016)
Pražské jaro, Praha (1995, 1996, 1999, 2002, 2013)
"Festival de musique sacrée de Fribourg", Švýcarsko (červenec 1996, březen 2011)
"Festival Klangbogen", Wien, Rakousko (srpen 1996)
Festival internacional in Santander, Španělsko (srpen 1997)
Festival Mitte Europa / Festival uprostřed Evropy, Německo (srpen 1997, červenec 2008)
Festival Europalia '98 Czech Republic, Bruxelles, Belgie (říjen 1998)
Festival staré hudby v Thoronet, Francie (červenec 1999)
Karinthische Sommer Villach-Ossiach, Rakousko (srpen 2000)
koncertní cyklus "Deset století gregoriánského chorálu" (doprovodná akce výstavy "Deset století architektury", prosinec 2000 - říjen 2001)
Mezinárodní hudební festival, Český Krumlov (2001, 2004, 2017)
Festival "Rencontres Musicales de Vézelay - Les Vepres", Vézelay, Francie (srpen 2002)
Festival "Wratislavia Cantans", Wroclaw, Polsko (září 2002)
Oslo Kirkemusikkfestival, Norsko (březen 2003)
Kammermusikk Festival 2003, Trondheim, Norsko (září 2003)
Schleswig-Holstein Musik Festival, Německo (srpen 2004)
Stockholm Early Music Festival, Stockholm, Švédsko (červen 2009)
Festiwal Muzyki Sakralnej Gaude Mater, Čenstochová, Polsko (květen 2010)
Festival Oude Muziek Utrecht, Nizozemí (srpen 2011, září 2014)
MHF Janáčkův máj, Kravaře u Opavy (červen 2008, červen 2012)
MHF Concentus Moraviae, Moravský Krumlov (červen 2007, červen 2012, červen 2015, červen 2017)
9. Konya International Mystic Music Festival, Konya, Turecko (září 2012)
VivaVoce Festival, Treviso, Itálie (září 2012)
Mezinárodní vánoční festival, Moskva, Rusko (leden 2013)
Zahajovací koncert 5. ročníku festivalu Hudební léto Kuks (červen 2014)
Svatováclavský hudební festival, Opava (září 2005, září 2007, září 2014, září 2017)
Festival Zimohraní, Praha (prosinec 2015, listopad 2016)
Musica Sacra International festival, Marktoberdorf,(květen 2016) společně s japonskými mnichy
Mahler Jihlava Music Festival, (květen 2016)
Smetanova Litomyšl, (červen 2006, červen 2008, červenec 2016)
Klenge Marnicher Festival, Lucembursko, (březen 2017)
KLANGVOKAL Musikfestival, Německo, (červen 2017)

září 1994 - Royaumont, Francie (u příležitosti mezinárodního kolokvia "Evropské katedrály"), koncert byl zaznamenán a vysílán Radio France
listopad 1994 - slavnostní koncert a přímý televizní přenos k 650. výročí založení pražské katedrály, Svatováclavská kaple, Pražský Hrad (za účasti hlavy státu, pražského kardinála a dalších osobností)
červen 1995 - Oficiální inaugurace kláštera Bonmont, Švýcarsko ("opening concert")
listopad 1996 - koncert v rámci Roku české kultury v Jeně, Německo
duben 1997 - zpěv na nešporách v břevnovském klášteře při návštěvě papeže Jana Pavla II. v České republice
únor 1998 - slavnostní koncert ve Velké aule Karolina k 650. výročí založení University Karlovy
březen 1998 - Nantes, festival Journée grégorienne (celodenní cyklus klášterních hodinek)
leden 1999 - koncertní turné v Israeli (Jaffa, Nazaret, Betlehem, Haifa, Jerusalem)
březen 1999 - Nantes, festival La priere des heures - Passio (celodenní cyklus hodinek s pašijovým příběhem)
duben 2000 - Nantes, festival Les fils d'Abraham (Festival hudby křesťanských církví, judaismu a islámu, s odkazem na společné duchovní kořeny)
květen 2000 - koncert pro poslance německého parlamentu, Reichstagspräsidentenpalais, Berlin
červen 2000 - koncert pro vrcholné představitele zemí Vyšegradské čtyřky, Konopiště
září 2000 - koncert pro zasedání Mezinárodního měnového fondu, Pražský hrad (za přítomnosti prezidenta republiky a čelních představitelů MMF)
říjen 2000 - společný koncert a ekumenická bohoslužba s japonskými buddhistickými mnichy, kostel Všech svatých (Pražský hrad) a kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze
prosinec 2000 - adventní koncert pro Velvyslanectví ČR v Bruselu, Belgie
leden 2001 - druhé koncertní turné v Israeli (Latrun, Tel Aviv, Haifa)
červenec 2002 - Koncert lidí dobré vůle, Velehrad (přímý přenos ČT)
leden 2005 – ekumenická mše za oběti tsunami v Asii, Praha
říjen 2005 – turné po Japonsku
srpen 2008 - mše za Přemysla Otakara II., Znojmo
leden 2009 – koncert na setkání politických ředitelů EU, Praha
říjen 2009 – koncert k dvacátému výročí svatořečení Anežky České, Vatikán, Itálie
červen 2011 - zádušní mše za oběti zemětřesení v Japonsku, Praha
srpen 2013 - doprovod pontifikální mše svaté s arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou, Kašperské Hory
listopad 2013 – koncert a doprovod mše v St. Gallen, Švýcarsko
únor 2014 - 11. ročník cyklu koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí..., Brno
březen 2015 -  koncert na zahájení výstavy Oldřicha Kulhánka, Praha
červenec 2015 – slavnostní bohoslužba při příležitosti 600. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa, betlémská kaple, Praha
květen 2016 - vystoupení v Národním technickém muzeu v rámci vernisáže výstavy Karel IV.
květen 2016 – společný koncert s buddhistickými mnichy v Praze
září 2016 – koncert k výročí 700 let od narození Karla IV., Bazilika na Velehradě
červenec 2017 - koncert v rámci Medieval and Renaissance Music Conference 2017, Praha

1994 - "Kořeny české státnosti", režie Milan Maryška, dokumentární a propagační film pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR
1995 - nahrávky pro Katholieke Radio Omroep, Hilversum, Netherland (studiová nahrávka a záznam dvou koncertů)
1995 - "Kníže Václav", režie František Filip, televizní film
1995-1996 - celoroční cyklus "Liturgický rok v gregoriánském chorálu" (ca 60 pořadů na stanici Vltava, Český rozhlas), připravovaný a moderovaný Davidem Ebenem s použitím mnoha našich starších i pro tento cyklus specielně natočených snímků. Svým zaměřením i rozsahem se jedná o naprosto ojedinělý dramaturgický počin.
prosinec 1996 - přímý přenos vánočního koncertu z Prahy do dvaceti zemí Evropy i zámoří v rámci mezinárodního vysílání EBU
květen 1997 - zpěv na slavnostní zahajovací mši mezinárodního festivalu gregoriánských sborů v belgickém Watou, přímý přenos v rámci Eurovise
1999-2000 - nový celoroční cyklus "Liturgický rok v gregoriánském chorálu" na stanici Vltava Českého rozhlasu, připravovaný a moderovaný Davidem Ebenem s použitím mnoha našich starších i nově natočených snímků. Jedná se o pokračování rozhlasového seriálu z let 1995-1996, který se setkal s nebývalým ohlasem posluchačů.
2006 - katedrála sv. Víta, Pražský hrad - přímý přenos Adventního koncertu
2009 – pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje - natáčení novoroční ekumenické bohoslužby pro ČT
2009 - Svatojánské Navalis 2009 k poctě 280. výročí svatořečení Jana Nepomuckého, přímý přenos ČT
2012 - kapitulní kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě - přímý přenos ekumenická bohoslužby pro ČT
2013 - kostel Všech svatých na Pražském hradě - slavnostní mše (přímý přenos ČT)
2014 - kostel Všech svatých na Pražském hradě - slavnostní mše (přímý přenos TV NOE)
2015 - Břevnovský klášter – přímý přenos Adventního koncertu
2016 - Oybín, Německo - natáčení ČT pro pořad Terra Musica
2016 – Karlštejn, slavnostní mše v kapli sv. Kříže (přímý přenos ČT)
2017 – bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, přímý přenos Adventního koncertu